Ježíš a naimská vdova

Jak trpí Bůh

z knihy Ukřižovaný Kristus , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Ježíš nepotřebuje naše vysvětlování. Při pohledu na bolest naimské vdovy se rozplakal a totéž udělal, když viděl bolest Lazarových sester. Po pláči udělal také něco jiného. Řekl: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo ve mne věří, i kdyby umřel, bude živ" (srov. Jan 11,25).

Také my po pláči nebo v pláči můžeme říct něco o bolesti. A co? Není pravda, že člověk trpí, a Bůh nikoli, že Bůh jenom přihlíží. Také Bůh trpí. Tak nezvyklý výrok jsme si nevymysleli teď, abychom měli co odpovědět dnešnímu člověku. Je napsán palcovými písmeny v Bibli, od začátku až do konce. "Syny jsem vychoval, pečoval o ně, ale vzepřeli se mi" (Iz 1,2). Pozemští otcové, kteří mají smutnou zkušenost, že je děti zapřely a pohrdly jimi, rozumějí bolesti, která je za těmito Božími slovy. "Lide můj, co jsem ti učinil?", uslyšíme v této liturgii. "Nebo čím jsem tě zarmoutil? Odpověz mi" (srov. Mich 6,3). Také tato slova vyjadřují bolest.

Bůh se tolik nermoutí pro to, když ho urazíme (kdo by mu mohl doopravdy ublížit?), ale pro to, že člověk sám sobě nebo druhým lidem ubližuje. Zraněna není jeho pýcha, ale jeho láska. V Písmě stojí: "Bůh smrt neučinil ani se netěší ze zahynutí živých" (Mdr 1,13). Nejenže "se netěší", on "trpí" záhubou živých. Jestliže nám tvrzení, že Bůh trpí, zní jako něco nového a některým i trochu nahání strach, je to proto, že představa o Bohu, kterou se po staletí v praxi často oháněli, byla představa filozofická, že Bůh není schopen trpět a že je povznesen nad lidské změny a osudy.

Avšak křesťanský Bůh nemůže být neschopen utrpení v tom smyslu, jak to chápou filozofové. Nemůže takový být, protože je láska. Láska, jak dobře víme, je nejzranitelnější věc na světě. Je zranitelná, protože stále ponechává milovanému svobodu. Nelze žít v lásce bez bolesti: toto heslo platí stejně o Bohu jako o lidech. "Bůh Otec trpí vášnivou láskou," říkal Origenes. (Homilie na Ezechiela 6, 6: GSC 1925, s. 384).

Toto utrpení Boha je objev a největší teologové 20. století to uznali. I sám papež o něm hovoří v encyklice Dominum et vivificantem (o Duchu svatém), třebaže se všemi náležitými odstíny. Mluví o "nepředstavitelné a nevyslovitelné otcovské bolesti", která nalézá ve výkupném utrpení Kristově svůj historický projev a své "osvědčení" (čl. 39)…