Co máme udělat my?

František

z knihy Ukřižovaný Kristus , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Co se týče smrti, není v křesťanství nejdůležitější skutečnost, že musíme zemřít, ale že zemřel Kristus. Křesťanství si nerazí cestu do svědomí strachem ze smrti. Razí si cestu smrtí Kristovou. Ježíš přišel osvobodit lidi od strachu ze smrti, ne ho zvětšit. Boží Syn vzal na sebe tělo a krev, jaké máme my, "aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí" (Žid 2,14n).

Abychom se ozbrojili proti smrti, nemusíme nyní dělat nic jiného než se přimknout k němu. Být zakotven v Kristu vírou, jako kotví loď na mořském dnu, aby mohla odolat nenadálé bouři.

Kdysi se vštěpovalo mnoho prostředků, které měly sloužit jako "příprava" na smrt. Zásadní bylo často na ni myslet, představovat si ji s nejhrozivějšími podrobnostmi. Nejdůležitější ale není mít před očima svou vlastní smrt, nýbrž smrt Kristovu, ne lebku, nýbrž Ukřižovaného. Stupeň sjednocení s ním bude stupněm naší bezpečnosti před smrtí.

Musíme si počínat tak, abychom lnuli ke Kristu silněji než k věcem, k úřadu, k milým osobám, ke všemu, aby nás nic nemohlo zdržovat, až nadejde ta chvíle, kdy budeme muset odejít (srov. 2 Tim 4,6).

František z Assisi dosáhl tohoto sjednocení s Kristem v míře dokonalé. Když byl blízko smrti, přidal ke své písni o stvoření sloku: "Buď veleben, můj Pane, za naši sestru tělesnou smrt, které žádný člověk neujde." A když mu oznámili, že se blíží konec, zvolal: "Buď vítána, má sestro Smrti!" Smrt změnila svoji tvář: stala se sestrou.

A František samozřejmě nebyl jediný...