Víra na lavici obžalovaných

Proč utrpení?

z knihy Ukřižovaný Kristus , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Ježíš ustanovil před smrtí eucharistii a v ní předjal svou vlastní smrt. Vymanil smrt z náhody a z nahodilých výkladů. Dal jí smysl, takový smysl, jaký chtěl on, a ne jeho nepřátelé: udělal z ní památku nové smlouvy, smír za hříchy, nejvyšší oběť lásky, nabídnutou Otci za lidi. "Vezměte," pravil, "jezte, toto je moje tělo, které se za vás vydává."…

Nyní ale slyšíme námitku, která visí ve vzduchu jako bouřka, když se mluví o Otcově lásce: "A co bolest světa? Celými dějinami teče nesmírná řeka slz a krve."

Nejde ale o protesty pouhé filozofie a literatury nebo lidí při nějakých velkých pohromách. Celé lidstvo z každého koutu země denně křičí o své bolesti. Nedávno jsem četl svědectví jedné mladé - smrtelně nemocné - ženy. Říkala: "Pane, proč jsi mě odsoudil k smrti? Co můj manžel, mé dvě děti…Vím, Pane, že si život a smrt nemůžeme plánovat podle své libosti, že zdařilý život se nemůže měřit počtem let. Chceš-li však, abychom tohle všechno přijali nejenom rozumem, ale i srdcem, musíš to udělat ty. My sami to nedokážeme."

Co má na to všechno odpovědět obžalovaný, jímž je víra? Myslím, že před bolestí musíme my věřící především setrvat v pokoře. Nenapodobovat Jobovy přátele, které nakonec odvolal sám Bůh, ačkoli ze sebe dělali jeho obhájce. Nevytahovat se s učenými vysvětleními, jako kdyby bolest neměla pro nás žádné tajemství. O bolesti máme říkat to, co říkal sv. Augustin o Bohu: "Jestli se domníváš, žes ho pochopil, není to on, co jsi pochopil."