Když člověk leží na smrtelné posteli,
jsou pro něj nejdůležitější vztahy

Jednou umřete. Je to jisté. Jsme na tom všichni stejně. Nezáleží, jak jsme bohatí, populární nebo mocní: všichni jednoho dne „zaklepeme bačkorama.“ Možná mi řeknete: „A co já teď s tím?“

Jakmile tuto skutečnost vědomě přijmeme, můžeme se snažit, abychom vše dělali s myšlenkou na svůj konec. Můžeme začít přemýšlet, co je v životě opravdu důležité. Co udělám s tím krátkým časem, který zde na zemi mám? Budu člověkem, který trochu změnil svět? Budu tím, kdo víc dával, než bral? Co chci, aby o mně lidé řekli, až vydechnu naposled? Řeknou o mně lidé „Cítil jsem se v jeho přítomnosti dobře“, nebo řeknou „Ten člověk byl strašný mizera, lépe by bylo ho nikdy nepotkat“?  Začněte žít tak, aby v den vaší smrti řekli lidé, kteří vás znají, přesně to, co chcete, aby o vás řekli.

Byl jsem za svůj kněžský život u mnoha smrtelných postelí… Když tam tak člověk leží, jsou pro něj tím nejdůležitějším vztahy – lidé, které miloval, a lidé, kteří zase milovali jeho. Proč tedy všichni nežijí každý den s tím vědomím?

Až zaklepeš bačkorama, spustí tě
do jámy a potom si dají řízek
s bramborovým salátem

To, co v životě potřebujeme, není jen fyzická péče a ukázněnost; ještě důležitější je péče a kázeň duchovní. Nedávno jsem potkal jednoho vytrénovaného mladíka. Hrdě mi oznámil: „Každé ráno trénuju – celé dvě hodiny. Mám skvěle vypracované svaly.“ Celý jeho život se točí jen kolem posilování. Nic jiného.

Řekl jsem mu: „Posiluješ každý den, abys měl vypracované svaly na břiše, a když budeš mít štěstí, dožiješ se stovky. A až zaklepeš bačkorama, spustí tě do jámy hluboké dva metry a zasypou tě hlínou. Potom půjdou všichni domů a dají si řízek s bramborovým salátem.“ A pokračoval jsem: „V posledních letech jsem byl na mnoha pohřbech a ani jednou jsem nezažil, že by někdo řekl: ´Viděli jste někdy ty jeho vypracované břišní svaly?´ Ani jednou. Vsadím se, že je to proto, že je to každému jedno. Tyhle vypracované svaly se brzo stanou pokrmem červů. A co tvoje duše? Musíš na sobě pracovat i duchovně, aby ses mohl otevírat Boží milosti, která je ti věnovaná darem, a aby ses stal silným v Bohu.“

Ježíš říká: „Já jsem vzkříšení a život.
Kdo věří ve mne, i kdyby umřel,
bude žít a neumře navěky...“ (Jan 11,25)