Uzdravující pád do hříchu

aneb Pokora podle pana Junga

z knihy Spiritualita zdola , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Stále znovu a znovu C. G. Jung poukazuje na to, že cesta k "polidštění" vede přes sestup do podsvětí, do nevědomí. Jednou cituje dokonce Ef 4,9: "Když však vystoupil, znamená to, že musel předtím sestoupit dolů na zemi" - a je toho mínění, že psychologie žádá přesně totéž, ačkoliv jí tolik křesťanů nemůže přijít na jméno. Psychologie se maluje tak černě, jak jen možno, protože - zcela v souladu s křesťanskou symbolikou - učí, že nikdo nemůže vystoupit vzhůru, kdo nesestoupil dolů".

Jung poukazuje na to, že Kristus jako veliký Novátor byl popraven se zločinci. To, co je v jeho zvěsti nové, se nám podaří přijmout jen tehdy, budeme-li ochotni počítat se k zločincům, budeme-li ochotni smířit se se "zločincem" v nás. Podle Junga vede cesta k Bohu přes sestup do vlastní temnoty, do nevědomí, do říše stínů v Hádu. Odtud se může naše vnitřní já (Selbst) opět vynořit - bohatě obdarováno, podobně jako Maruška v pohádce "Frau Holle": ta spadne do studně, v podzemí najde zlato a s novým bohatstvím se vrátí do světa. Pro Junga je zákonem života, že své vnitřní Já (Selbst) a Boha nalezneme jen tehdy, najdeme-li odvahu sestoupit do svého stínu a do tmy nevědomí.

Jung mluví o inflaci pyšných, kteří se nafukují vysokými ideály, kteří se identifikují s archetypickými obrazy, např. s obrazem mučedníka, proroka, světce. Ztotožnění s takovým obrazem nás činí slepými k vlastní realitě. Pokora je podle Junga odvahou podívat se na vlastní stín. K sebepoznání je zapotřebí pokory jako soli. Bez ní člověk své nepříjemné stránky potlačí; jen doznání vlastních slabostí nás může ochránit před vytěsňovacími mechanismy, jimiž vylučujeme stín.

Dosti často se stává, že se pyšný člověk, ztotožňující se s archetypickými obrazy, může uzdravit jen tehdy, když si natluče nos, když utrpí mravní porážku a upadne do hříchu.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Anselm Grün

Témata: hřích pád, pády, poklesky, selhání spiritualita, život z víry obrácení, pokání odpuštění, smíření odvaha uzdravení vztah k sobě, sebepřijetí pokora

Související texty k tématu:

Hřích:

Význam slova hřích: Trefa vedle. Obvyklá definice z katechismu říká, že hřích je „svobodné a vědomé porušení Božího zákona.“ Tato definice vyhovuje naší zálibě v analyzování toho, co se smí a co se nesmí, ale první křesťané nazývali hřích slovem hamartia. Byl to termín převzatý ze světského života. Hamartia byla situace lukostřelce, který se netrefil do terče.
Hřích - slovo patřící do středověku? Slovo hřích dnes pro mnohé lidi nemá žádný obsah.
Trestá Bůh? Otázka, zda Bůh trestá, jak trestá a koho trestá je závažnou otázkou...
Věřím v ... odpuštění hříchů... Podmínkou odpuštění není pokoření, ale uznání pravdy
Hřích (heslo ze Slovníku spirituality) Vědomí viny v současné společnosti
Další texty k tématu hřích zde