Benediktova řehole

a spiritualita zdola

z knihy Spiritualita zdola , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Svatý Benedikt popisuje spiritualitu zdola v nejdelší kapitole své řehole - 7. - o pokoře. Pravděpodobně není náhoda, že byla zařazena právě na 7. místo. Sedm totiž označuje proměnu člověka Bohem: existuje sedm svátostí a sedmero darů Ducha Svatého, které člověkem pronikají a proměňují ho…

Benedikt zapadá svými myšlenkami o pokoře do tradice církevních Otců a raného mnišství. Pro Basila je vyjádřena heslem „Poznej sám sebe“, pro Origena je pokora ctností par excellence, jež zahrnuje všechny ostatní; je to Kristův drahocenný dar lidstvu, je to „vlastní silový zdroj křesťana“.

Jen její zásluhou jsme schopni opravdové kontemplace. Řehoř Nysský míní, že člověk může Boha napodobovat jen v jeho pokoře. Proto je pokora cestou ke zpodobení s Bohem. Jan Zlatoústý se dívá na pokoru z hlediska důstojnosti člověka a varuje před falešným sebepodceňováním. Nejobšírněji rozvinul nauku o pokoře Augustin. Pro něho je pokora uznáním vlastní míry a poctivým sebepoznáním. V ní poznává člověk meze které jsou mu stanoveny, že je člověkem a ne Bohem: „Bůh se stal člověkem. Ty, člověče, poznej, že jsi člověk! Celá tvá humilitas spočívá v tom, že poznáš sám sebe.“ Naše pokora je však i napodobením pokory Kristovy, jeho zmaření ve smrti, které nám dává vykoupení. Pokora Kristova (jeho humilitas) je „v první řadě spásným činem Božím“.