Bůh zničí smrt navždy a setře slzy z každé tváře

Není to tak dávno, co jsem četla vědecký článek, který se zabýval tématem smrtelnosti. Lidský věk se stále prodlužuje, lékařská péče je na vynikající úrovni, přesto se však nestáváme nesmrtelnými a naše tělo pracuje na destrukci sebe sama až k samotnému konci – smrti.

Slovo smrt a jeho plný význam na mě vždy působí tak, že se trochu vyděsím. V okamžiku smrti ztrácím někoho blízkého nebo sama opouštím tento svět. Není možné tuto chvíli nijak obejít, vyhnout se jí. S naprostou jistotou mohu říci, že jednoho dne zemřu.

Je to skutečně tak děsivá představa? Připomenu-li si svou víru v to, že tento okamžik, stejně jako celé mé bytí je v rukou Božích, a že i to, co přijde po této chvíli je jen krok do nového života, cítím, že mě strach pomalu opouští. Příslib toho, že Bůh zničí smrt jako takovou, a znovu mě pozvedne v novém životě, mi sám o sobě stírá slzy z tváře.

Smrt je ten náš nejposlednější krok, abychom se mohli konečně sejít tváří v tvář s Bohem. Je to dokončení a vyvrcholení naší celoživotní pouti a nezáleží na tom, kolik času nám zde bylo dáno, protože věčný život …je věčný.

Redakčně upraveno