Kapitoly
22. 11. 2002
7. 11. 2006
Nové Město na Moravě 1939
Patnáctého března 1939 obsadily Hitlerovy fašistické oddíly zbytek Československa a život rodiny Bradyových se navždy změnil. Nacisté prohlásili Židy za zlé a nebezpečné nepřátele všech lidí. Od té chvíle byli všichni Židé v Novém Městě, včetně rodiny Bradyových nuceni žít podle odlišných pravidel. Židé směli opouštět své domy jen v určitých hodinách. Směli nakupovat jen ve vyhrazených obchodech a jen po vymezenou dobu. Nesměli cestovat, takže skončily návštěvy milovaných tet, strýčků a babiček v blízkých městech. Museli nacistům nahlásit vše, co vlastnili – umělecké předměty, šperky,… | Přečíst celý článek7. 11. 2006
Nové Město na Moravě podzim 1941
Od té doby, co Hana slíbila mamince, že bude hodná, dělala vše pro to, aby slib dodržela. Pomáhala tatínkovi, jak to jen bylo možné, a připravovala se na hodiny výuky. Božka, milovaná hospodyně Bradyových, se snažila Haně vařit její oblíbená jídla a podstrojovala jí moučníky. Hana hrozně postrádala maminku, zvláště v noci. Nikdo ji neuměl hladit po vlasech tak jemně jako ona. Nikdo neuměl zazpívat Haninu oblíbenou ukolébavku. Všichni postrádali její veselý a hlasitý smích. Děti se dověděly, že maminka je na místě zvaném Ravensbrück, v ženském koncentračním táboře v Německu. „Je to odsud… | Přečíst celý článek25. 6. 2010
Nový 'adoptivní otec'
Jakmile pan Mehu odjel, ujal se pan Adama role adoptivního otce a skutečně se stal mým druhým tátou. Děkovala jsem Bohu za to, že mi ho přivedl, stejně jako jsem děkovala za pana Mehua. Velmi rád se mnou mluvil o Bohu i o významu modlitby. Byl zbožným muslimem a nikdy nevynechal žádnou z pěti denních modliteb, jak to žádala jeho víra. Dokonce i když jsme v týmu diskutovali o práci a najednou se ozval budíček na jeho náramkových hodinkách, jednání vždy přerušil a se slovy „Na několik minut mě prosím omluvte“ odešel do své kanceláře. Rozvinul na podlaze kobereček, poklekl čelem k… | Přečíst celý článek13. 1. 2008
Nový Zéland - Kiwiland
Hi guys, What's up? zdravime vas vsechny z Noveho Zelandu, z jizniho ostrova, kde jsme uz pres dva mesice. Vse je kiwi Vsichni Novozelandani jsou posedli ptakem kiwi, ktery je narodni chloubou. A tak vsechno novozelandske je proste kiwi - Novozelandan=kiwi, maji tu kiwidolary, kiwibanky, kiwijidla, kiwizvyky, proste kiwivsechno. Ptaka kiwi jsme videli aspon ve specialnim vybehu v Zoo (kiwi je nocni ptak, a tak mu ve vybehu udelali noc, kdyz my mame den a naopak). Akorat vyfotit jsme vam ho nemohli, protoze blesk by ho rusil. Ale muzete nam verit, ze jsou fakt kiwicool! N.… | Přečíst celý článek13. 1. 2008
Nový Zéland, Austrálie, Bangkok, Nepál
Ahoj vsici:) naposled jsme psali ze Zelandu pred praci na vinici, tak aspon "par" blabolu a trochu vic fotek, at vite, ze jsme nazivu a ze na vas nezapominame:) (uz jste asi mysleli, ze tech romanu budete usetreni, ale to byl omyl...) Prace na vinici v zime se ukazala byt skvelou zkusenosti. Meli jsme totiz o sobe pochyby, ze to dokazem vydrzet mesic - bydleli jsme v kempu v autobuse, pritom byl mraz az prastelo, a zamrzala nam voda, teplo chatrneho topitka slo rychle ven chatrnymi stenami autobusu.Vstavani do tmy a treba -7 stupnu nam trochu zprijemnoval fakt, ze nas sefik… | Přečíst celý článek18. 2. 2011
Nulová pozice
Naprostá pohotovost předpokládá a obsahuje nulovou pozici. Pohotovost a nulová pozice jsou dvě stránky téže věci. Kdo zaujímá nulovou pozici, je ten, kdo nedává přednost jednomu před druhým. Netáhne nás to na jednu stranu víc než na druhou, a jestliže přece jen ano, pak si toho nevšímáme. To do našeho života nepatří. Nepřejeme si nic jiného než toto: aby se Boží vůle dála „jako v nebi, tak i na zemi“. Když pak volíme mezi dvěma věcmi, nezvolíme jednu a neodmítneme druhou. Taková volba znamená vždy omezení a umenšení: něco vylučujeme. Kdo však má nulový postoj, nikdy nic neodmítá.… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
O bolesti
4. O bolesti Netroufám si o bolesti příliš hovořit. Důvod, proč ji tedy vůbec zmiňuji, je prostý: je nutné se k ní přiznat. Vyslovit, že existuje, uvědomit si, že mám právo ji cítit. Že mám na bolest právo i tehdy, je-li jejím důvodem neplodnost. Protože si často mohu říkat, že jde "jen" o neplodnost. Vždyť i velké ženy Starého zákona se trápily nad prázdnotou svého lůna, proč bychom si to tedy nemohli dovolit my? Ráchel žárlila na svoji sestru, která rodila jednoho syna za druhým, a v bolesti naléhala na svého muže: "Dej mi syny! Nedáš-li, umřu." (Gen 30,1) Co asi říkala Chana Hospodinu,… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
O Boží věrnosti
6. O Boží věrnosti Velmi si přeji, aby nás v úvahách o problému neplodnosti provázela myšlenka na Boží věrnost. Nikomu ji nevnucuji, pouze ji nabízím jako připomenutí jednoho z Božích rysů, který nás může provázet, přijmeme-li jej. Přiznala jsem se k tomu, že znalost mnohých pravd mi v určitých fázích života příliš nepomáhala; alespoň tak se mi to zdálo. Proto se zdráhám kohokoli nutit, aby věřil, že Bůh je věrný, připadá-li si právě v tuto chvíli Bohem opuštěný a zapomenutý. Mohu říci: "Bůh je věrný, je s vámi...", ale sama velmi dobře vím, jak prázdně tato slova někdy znějí.… | Přečíst celý článek21. 4. 2005
O dobrém rozlišování
Výrok rakouského fyzika Wolfganga Pauliho parafrázuje biblický citát o tom, že člověk nemá rozlučovat, co Bůh spojil. Bůh ovšem nespojil jenom muže a ženu, jak o tom hovoří Ježíš v Matoušově evangeliu, ale spojil také člověka s přírodou, dítě s matkou, dar s odpovědností, talent s očekáváním. Rušením všeho, co je záměrně Bohem spojeno, může člověku přinášet neskutečně falešné uspokojení, ale i skutečně velké problémy. Porušením rodinných svazků trpí děti, zničením národní tradice trpí budoucí generace, rušením přirozeného spojení člověka s přírodou nezíská lidstvo nakonec nic jiného, než… | Přečíst celý článek24. 6. 2011
O generaci zaměřené na prožívání
Občas se mi vybaví pacient chronického oddělení psychiatrické léčebny, kde jsem se vyučil. Den co den seděl na bobku zády ke zdi, o niž v pomalém rytmu bil hlavou. Pokaždé se mi připomnělo: „Kapka za kapkou měří čas...“ S nikým nemluvil, na otázky neodpovídal. Nebylo možno ho od toho odvrátit, neměl jiný zájem. Domýšlel jsem se, proč to dělá. Snad to byl jediný dosažitelný způsob, jímž se ujišťoval, že je. Úděsné zúžení životních možností. Příčina? Rozpad osobnosti u progresivní paralýzy. Ta byla u nás dlouho vzácností díky penicilinu, není však vyloučeno, že se vrátí, ale… | Přečíst celý článek21. 4. 2005
O květinách a kompostu
Existuje nekritická láska, která ani s pomocí silné optiky nevidí, či spíše nechce vidět vady na kráse milovaného. Těsně vedle ní stojí nelaskavá kritika, která nemůže a vlastně ani netouží vidět nic dobrého na díle či lidech, které podrobuje kritice. Svět má zalíbení v obou extrémech. Hercům, sportovcům a královnám krásy odpouští velkoryse všechny jejich poklesky, slabosti a hříchy, na církvi ovšem hledá každou sebemenší skvrnu. "Církev? Tu dobře znám. Dva tisíce roků Koniášů, nespravedlnosti a násilí." Tak promluví lidový znalec církevních dějin. Na doplňující otázku, zda zná… | Přečíst celý článek10. 2. 2004
O modlitbě (21.1.2004)
Minule jste si tu povídala se Stáňou Dufkovou a já jsem vás poslouchala s chřipkou v posteli a moc jsem na vás vzpomínala. My jsme tu na vás, paní Retková, vzpomínaly taky. Ale když jste nás poslouchala, tak vám určitě neušlo, že v závěru pořadu paní Dufková přečetla to krásné "Interview s Bohem". Vzpomínáte si na moji bezprostřední reakci? Řekla jsem jí - teď jste si pěkně naběhla, přijde hromada dopisů. A už během prvních hodin se ukázalo, že to byla slova přímo prorocká. Tentýž večer mi paní Dufková volala domů, že je v rozhlase hotové Boží dopuštění. Někdo si prý o ten text zavolal… | Přečíst celý článek21. 4. 2005
O odpovědnosti
Životní trampoty a komplikace jsou nejrůznějšího charakteru. Přesto možností k jejich řešení nebývá mnoho, někdy se zdá, že nejsou žádné. I "slepé uličky" však mají ve svém válečném arzenálu poslední dvě zbraně: útok a útěk. Útok jako projev aktivního řešení, útěk jako projev pasivního přístupu. Pokud si vybereš útok, nemá být nikdy zaměřen proti lidem, ale proti svízelím. Jde o to, abychom se s vervou pustili do řešení problémů, abychom překážky na životní cestě vzali útokem. Odvážnému přece štěstí přeje! Pokud se rozhodneš pro volbu útěku, můžeš se vyhnout mnohému nebezpečí například… | Přečíst celý článek26. 8. 2002
O pomatenci
Neslyšeli jste o tom pomateném člověku, jenž za jasného dopoledne rozžal svítilnu, běžel na tržiště a bez ustání vykřikoval: "Hledám Boha! Hledám Boha!" - Protože tam právě stálo mnoho z těch, kdo v Boha nevěřili, vzbudil velké veselí. Snad se neztratil? pravil jeden. Což se zaběhl jako dítě? řekl druhý. Nebo se schoval? Bojí se nás? Odešel na loď? Vystěhoval se? - takto pokřikovali a smáli se jeden přes druhého. Pomatený člověk skočil mezi ně a probodával je svými pohledy. "Kam se poděl Bůh?" vzkřikl, já vám to povím! My jsme ho zabili, - vy a já! My všichni jsme jeho vrahy! Ale jak… | Přečíst celý článek11. 5. 2011
O potřebách mámy a táty
Otec se nebojí požádat děti, aby respektovaly jeho požadavky Říci dítěti: „Nejsi tu sám, i druzí něco chtějí,“ bývá pro otce snazší a samozřejmější než pro matky. Otcové se nezdráhají dětem říci: „Své nároky mám i já, a žádám tě, abys je respektoval.“ Ženy mají sklon k tomu klást potřeby dětí vždy na první místo, zatímco muži vyžadují vzájemný respekt. Respektovat nároky toho druhého, to je jeden z nejobvyklejších požadavků, jaké otcové na své děti kladou. Matky „přirozeně“ kladou děti výš než samy sebe a jsou pro ně schopny neuvěřitelných obětí: v tom… | Přečíst celý článek10. 10. 2007
O sexualitě mimo manželství
Znám pět cest správného zacházení s vlastní sexualitou v životě mimo manželství. 1. Walter Lechler hovoří o sexualitě a senzualitě. Sexualita se váže k tělu a smyslovosti. Měli bychom si vypěstovat správný vztah k tělu a vnímat všemi smysly sebe i svět okolo nás. Pak budeme vnímat vlastní vitalitu. Vždyť cílem sexuality je právě vitalita. Vnímám-li všemi svými smysly, přestanu se koncentrovat výlučně na sexualitu. Ten, kdo nemá vztah ke svému tělu a ke svým smyslům, očekává všechno jen a jen od sexuality, aby tak dokázal vnímat sám sebe, tím jí však přikládá přehnanou důležitost. 2. Je… | Přečíst celý článek27. 4. 2023
O Svatojakubské pouti
Camino de Santiago, známé také jako Svatojakubská cesta či pouť, je poutní cesta vedoucí k ostatkům svatého Jakuba Staršího, jednoho z Kristových učedníků. Jeho ostatky byly podle legendy pohřbeny ve Španělsku, neznámo kde, a toto místo bylo na 800 let ztraceno. Do doby, než jasně zářící hvězdy ukázaly, kde se ostatky apoštola Jakuba nacházejí. Tímto místem bylo pole, na kterém byla později postavena dnešní katedrála, v níž jsou ostatky svatého Jakuba uloženy a která je cílem poutníků. Název Santiago de Compostela v překladu znamená „svatý Jakub z hvězdného… | Přečíst celý článek28. 11. 2012
O Wandě Półtawské
Wanda Półtawska se narodila v Lublinu 2. listopadu 1921 jako nejmladší ze tří dětí. Když vypukla válka, byla studentkou druhého ročníku gymnázia. Ve škole vynikala a již od prvního ročníku byla nadšená skautka. Za války se ihned se skupinou skautek zapojila do pomocné zdravotnické služby a také do ilegálního odboje. V únoru 1941 byla zatčena gestapem a uvězněna na lublinském zámku. 22. září ji převezli do koncentračního tábora v Ravensbrücku v Meklenbursku a v březnu 1945 do Neustadt-Gleve, kde byla až do konce války. V táboře byla pokusně operována německými lékaři v první skupině… | Přečíst celý článek19. 9. 2001
O začarovaném tulákovi - pohádka
Byl tedy jednou tulák, v jedné kapse měl díru a v druhé ani tu ne; to byl celý jeho majetek. K tomu všemu byl chudák němý a měl vešky v šedivých vlasech a byl tak bídný, že ho nikde ani přespat nenechali; taktak že mu někdo dal plesnivý kousek chleba, a tu ten tulák ani poděkovat nemohl, jen se tak divně a přepěkně koukl světlounce modrýma očima a šel zase dál. A co se dotýče spaní, nu bože, někde je seno, někde je sláma; a když už dočista nebylo čím se přikrýt, přikryl si tulák aspoň očička vrásčitými víčky a šlo to také. Spí tak jednou ten němý tulák v prázdné hlídačově budce a zdá se mu… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
