Nikdy ti to neodpustím

Nikdy neříkej nikdy

z knihy O odpouštění , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Nikdy ti to neodpustím (Hans Jellouschek)

Každý z nás je jiný. Platí to nejen o našich vnějších znacích, ale i o tom, oč nám v životě jde. Není divu, že všude tam, kde se dva lidé setkají - ať je to doma v manželství nebo rodině či v práci - dochází ke sporům a konfliktům. Je dobré počítat s tím, že konflikty, kolize a střety v mezilidských vztazích byly, jsou a budou nevyhnutelné. Neexistují pouze tam, kde se nic neděje a kde lidem o nic nejde. Všude jinde se s nimi setkáváme.

Co však běžné není, je to, jak se v těchto konfliktech a střetech našich zájmů a záměrů chováme. Co děláme. Jak konflikty řešíme. Zde se nám otevírá pestrá škála možností. Ale nejen to. Neméně pestrá je i paleta důsledků, které tyto nejrůznější postupy mají na naše další vzájemné vztahy - na náš život.

Došlo-li ke střetu auta s chodcem a teče-li krev, hovoříme o „fyzickém“ zranění, zranění těla. Při střetu však nemusí dojít k tomu, že teče krev. Při konfliktu se vše může odehrát na jiné,
psychické úrovni. V takových případech je na místě hovořit o psychickém zranění. I když při něm z rány neteče krev, přece jen bolí. Mnohdy nás překvapí, jak často k takovým psychickým zraněním dochází právě tam, kde se setkávají dva lidé, kteří k sobě mají nejblíže - kde jde o jednání, interakci mezi manželi, mezi rodiči a dítětem, mezi příbuznými, přáteli, kolegy, kamarády atp. A právě v těchto případech psychického zranění, kdy byla zklamána důvěra, bolí rány nejvíce. Co dělat?

Jedna extrémní reakce na psychické zranění je ta, kterou jsme vyjádřili v nadpisu: „Nikdy ti to
, neodpustím“. Hned to první slovo je nebezpečné. Překračuje příkaz, který byl formulován do věty: „Nikdy neříkej nikdy!“ Budeš-li to skutečně myslet vážně, pak se může stát to, co měl autor možnost zažít na pohřbu svého známého. Jeho syn se s ním setkal poprvé po 30 letech, když otcovu rakev spouštěli do hrobu. I tam kdysi zaznělo: „Nikdy ti to neodpustím!“