Rozcestí

Mám odpustit?

z knihy O odpouštění , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Když někoho psychicky zraníte, ponižujete ho. Když odplácíte tomu, kdo vás zranil, dostáváte se na jeho úroveň. Když mu odpustíte, staví vás to nad něj. (Benjamin Franklin)

Dojde-li ke krizové události, která stojí jak na počátku procesu odplácení, tak odpouštění, je to zkouška - hodina pravdy pro oba aktéry.

Slyšel jsem, že jeden mládenec znásilnil děvče. V určité chvíli stál viník před kritickým rozhodnutím. Viděl, jak jde děvče samo v oblasti, kde by se těžko mohlo dovolat pomoci. Bylo mu jasné, že on je jako muž silnější. Šlo o jeho rozhodnutí: užít, nebo zneužít sílu a moc. Děvče mohl galantně doprovodit domů. Mohl se rovněž projevit jinak. Zneužití moci lze v takové situaci chápat jako projev staronové touhy: "budete jako Bůh" (On 3,5). Budete si moci dělat, co chcete.

Do určité míry obdobně je na tom ten, kdo Cítí, že má vyšší postavení, větší politickou moc, vlivnější známosti, více informací či peněz apod. a zneužije toho.

A co prožívá oběť? Předtím, než došlo k násilnému činu, měl(a) postižený (postižená) určitou představu o tom, kým je. Je-li určitý člověk oloupen, znásilněn, pomluven, křivě nařčen apod., je vždy mimo jiné napadena i jeho identita (jeho sebepojetí, kým je). Byla pošlapána jeho či její čest, zneuctěna její nevinnost, ponížena osobní hrdost. Ponížený se tak dostává do situace člověka, který si pracně postavil rodinný dům a při leteckém náletu byl tento dům vybombardován. A on zde nyní stojí a dívá se, co zbylo z toho, co měl a kým byl. Stojí tak před rozhodnutím buď považovat věci hmotné za věci zásadní, a pak se rozhodne pro pomstu, nebo se naopak spolehnout na vnitřní hodnoty typu býti člověkem, kterým by být mohl a měl, a vzchopí se k novému tvořivému vzepětí.

Má odpustit?

Doktor Martin Luther King říká: "Následujeme-li Krista, naše cesta vede mezi hříšníky."
A Henri J. M. Nouwen dodává: "Odpouštění je forma lásky mezi hříšnými lidmi, kteří v lásce selhali."