Kapitoly
18. 9. 2002
2. 9. 2003
Katechismus katolické církve a magie
Katechismus hovoří o této tématice v následujících odstavcích takto: 2115 Bůh může zjevit budoucnost svým prorokům nebo jiným světcům. Nicméně správný postoj křesťana spočívá v tom, že se, pokud jde o jeho budoucnost, odevzdá s důvěrou do rukou Prozřetelnosti a vyhýbá se ve vztahu k budoucnosti každé nezdravé zvědavosti. Nepředvídavost může být nedostatkem odpovědnosti. 2116 Je třeba odmítat všechny způsoby věštění vzývání satana nebo zlých duchů, vyvolávání mrtvých nebo jiné praktiky, o nichž se neprávem soudí, že „odhalují“ budoucnost.* Uchylovat se o radu k horoskopům, k… | Přečíst celý článek23. 8. 2005
Katolická víra
(...) Není to příliš úmorné mít každý den něco společného s Bohem? Nemůže to člověka také unavit a omrzet? Mít něco společného s Bohem se pro mě už stalo nezbytností. Tak jako každý den musíme dýchat, tak jako každý den potřebujeme světlo a jídlo, tak jako každý den potřebuje člověk přátelství a lidi kolem sebe, tak i toto patří nesporně k nosným prvkům života. Kdyby tu Bůh najednou nebyl, nebyl bych s to správně duchovně dýchat. V tom případě žádnou nudu nepociťuji. Ta se může objevit při určitých projevech zbožnosti, při četbě zbožných knih, ale ne vztahu k Bohu jako… | Přečíst celý článek16. 7. 2009
Každé ráno
Seděla jsem za časného rána na balkoně. Sluníčko se ještě nevyhouplo za hradbou vysokých domů, ale obloha bez mráčku dávala tušit, že bude krásný slunečný den. Ptáci švitořili ve větvích stromů, tráva se leskla kapkami rosy, květiny se asi teprve protahovaly a rozvažovaly, jestli se rozvinou a rozvoní. Bylo mi trochu chladno, a tak jsem se zabalila do županu, pod nohy jsem si přistrčila tlustý plyšový polštář a ruce jsem si hřála o šálek se svou ranní kávou. Nemohla jsem už v posteli vydržet. Musela jsem vstát ještě dřív, než se všichni probudí a budou se motat po koupelně, překážet si v… | Přečíst celý článek17. 12. 2009
Každodenní život
To, co dva lidi k sobě poutá, je láska na první pohled, milostná vášeň, touha po dítěti, společný plán do budoucnosti… Člověk ale nežije jenom z lásky a z pramenité vody a není možné, abychom v realitě života ve dvou byli ušetřeni vaření, žehlení, drobných oprav v domě, problémů s penězi a ještě mnoha dalších. Když se rozhodneme žít pod jednou střechou, znamená to, že přijímáme blízkost druhého a nepříjemnosti, které to s sebou nese. Dvacetiletá Manuela se rozhodla, že bude bydlet se svým přítelem jménem Luc. Po několika měsících si uvědomuje, že společný život nemá jenom výhody, ale že… | Přečíst celý článek8. 8. 2011
Každý den je dar
U většiny lidí, s nimiž jsem vedl rozhovor, jsem si všiml, že jsou rozhodnuti v žádném případě nedopustit, aby byť jen jediný obyčejný den znevážili. Šedesátník Joel mi vyprávěl, že mnoho let začíná i končí každý ze svých dní osobním rituálem. „Každé ráno se probudím a vyslovím krátkou modlitbu – Bože, děkuji ti za další den. Jsem vědec, a proto žasnu nad zázrakem, že existujeme. Jsme myslící bytosti žijící zde v této Mléčné dráze; vnímáme a máme různé schopnosti. Prosím Boha, aby mě nenechal tento den promarnit. Když svůj den prožívám, chci si uvědomovat, že život je velký… | Přečíst celý článek26. 2. 2003
Každý máme ještě jedno - neznámé - jméno
Máme však ještě jedno jméno - to, které neznáme. Vzpomínáte si na pasáž .z knihy Zjevení, kde stojí, že v Božím království každý dostane bílý kamének, na kterém bude napsáno jméno, a to jméno zná jenom Bůh a ten, kdo ho dostává? Není to žádná přezdívka, žádné příjmení, žádné křestní jméno. Je to jméno, slovo, které je zcela totožné s námi samými, které s námi splývá, které je námi. Dá se skoro říci, že to je jméno, které Bůh vyslovil při našem stvoření a které je s námi totožné. Toto jméno definuje naši absolutní a neopakovatelnou jedinečnost, pokud se týká Hospodina. Nikdo nezná to jméno,… | Přečíst celý článek23. 3. 2010
Každý máme svou víru
Mnohdy jsme při svém pohledu na svět orientováni materialisticky. Někdo pláče a čistě materialistický pohled nám říká: Vždyť je to slaná voda, nic víc. Byl jsem jednou na přednášce na Akademii múzických umění, kde přednášející vědecky rozebral Rusalku. Přesně spočítal, kolik je v ní půltónů. Pro mě je ale Rusalka něco jiného, než půltóny; i když nepopírám, že tam ty půltóny jsou. Jsou lidé, kteří za vším vidí jen peníze. A jsou takoví, kteří za vším vidí jen lásku. Jan Čarek na jednom místě říká: „Mít tak oči k vidění, vidět to, co tolik lidí nevidí a neuvidí.“ Díváme se na tutéž věc a každý… | Přečíst celý článek21. 10. 2003
Kde hledat poklady
Když jste prozkoumali nedostatky druhého člověka, dejte se do hledání pokladů ukrytých v něm, pokladů, které vám byly dříve zahaleny vaším nedostatkem lásky a porozumění. Anonym Charakter se tvoří konáním malých povinností, sebezapřením, sebeobětováním a laskavostí. S. Smiles Když chcete druhého člověka napravit, nekárejte ho. Ponechte to životu samému. Život to potom udělá v podmínkách drsnějších a bezohlednějších, než jaké byste pravděpodobně použili vy. Paul Brunton Buďte shovívaví k slabosti druhých, ale nikoli ke své. Paul… | Přečíst celý článek3. 6. 2002
Kde je třeba bojovat
Evangelista Lukáš končí zprávu o Ježíšových pokušeních slovy, že "ďábel ho opustil až do určeného času" (Lk 4,13). Který to byl ten "určený čas", dává nám na srozuměnou sám Kristus, když nadchází jeho utrpení: "Nyní bude vládce tohoto světa vypuzen" (Jan 12,31). Tento jednomyslný výklad dávají novozákonní autoři Kristově smrti. Kristus, říká list Židům, "svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla" (Žid 2,14-15). Kristovo utrpení se jistě neomezuje na vítězství nad satanem. Jeho smysl je mnohem širší a pozitivnější. "Měl zemřít, aby rozptýlené Boží děti shromáždil… | Přečíst celý článek3. 9. 2008
Kde se doptám, když nevím?
Možná znáte ve vašem okolí nějakého věřícího katolíka. Všichni se učíme, že naše víra má být dospělá, že máme být připraveni kdykoli svědčit o důvodech své naděje. Jestliže dotázaný neví, ať se zeptá. Vaše hledání může obohatit jeho víru. Kde jsou kostely, tam bývají často nástěnky nebo alespoň v neděli otevřené dveře. Kněze najdete přede mší nebo po mši. Kde je fara, zvoňte na faru. Jinak v telefonních seznamech jsou čísla na Římskokatolické farnosti. Jeden kněz s oblibou říká: „Jsem šťastný, že žiji ve třetím tisíciletí.“ A protože v něm žijeme všichni, tak jsou informace o církvi… | Přečíst celý článek18. 4. 2002
Kde se setkávají rovnoběžky
VANILKO, zůstati bez někoho v cizině jest méně strašné než zůstati bez něho v domově? Giocondo, den pod mrakem i mně znázorňuje věci neměnitelné. Dýka zase představuje mi úsměv o dvou ostřích, ale na konci jest hrot, a neví se, leda matematicky (věříš?), kde se setkávají rovnoběžky. SEDMIKRÁSKO, škoda, že se už přestaly nositi ony slaměné mošničky, na kterých se střídaly čtverečky červené se zlatistými. Nevíš, jsou při zemi vlny, vlny síry s hladinou karmínovou? MACEŠKO, nikdy ses mi nehodila do kytičky, ale kdyby Smrtihlav neměl bytosti, která jej miluje, nežil by už. Kdožpak… | Přečíst celý článek10. 2. 2004
Kde se stala chyba? Aneb proč Dr. Svatošová JIŽ NENÍ ZVANÝM HOSTEM do pořadu Host do domu (17.3.2004)
Milí posluchači středečního pořadu "Jak to vidí Marie Svatošová"! Nemám ráda, když někdo něco slíbí a pak slovo nedodrží. Tentokrát jsem to udělala já vám. Minule jsem vám slíbila, že se za 14 dnů na ČRo2 v Hostu do domu opět ozvu. Proč bych to neslíbila, když smlouvu jsem měla do konce června t.r., dopisů spokojených posluchačů přibývalo a žádné varování k mému sluchu nedolehlo. Dnešní pořad jsem pro vás už měla kompletně připravený, když si mě nečekaně pozvala paní šéfredaktorka a tlumočila mi rozhodnutí vedení Českého rozhlasu. "Z důvodu nevyváženosti pořadu" s okamžitou platností… | Přečíst celý článek29. 6. 2005
Kde se vzala radost
Rozdělíte-li se s někým o svou radost, zdvojnásobí se, rozdělíte-li se o smutek, stane se polovičním. (Sinclair Lewis) Už jsme si zvykli, že v tomto slzavém údolí platí jisté neměnné zákony a tak s nimi počítáme. Kámen vždycky bude padat shora dolů a ne naopak. Těleso vodou vytlačené ani nenapadne vzepřít se zákonu Archimedovu. Rozdělím-li se o krajíc chleba bratrsky, zbude mi přesně půlka. Stejnými zákony se řídí i smutek. Rozdělím se o něj a je poloviční. To je víc než skvělé, protože jinak bychom se v něm za chvíli všichni utopili. Ale jakže je to s tou radostí? Rozdělím se o… | Přečíst celý článek3. 5. 2010
Kdo důvěřuje Bohu, může brát sebe i druhé s humorem
Může se člověk naučit smyslu pro humor? To by bylo pěkné. S lidmi, kteří nemají smysl pro humor, to totiž není snadné. A oni to se sebou samotnými koneckonců také nemají snadné. Před nedávnem jsem měl co do činění s člověkem, z něhož nedostatek smyslu pro humor přímo čišel. Všechno, co jsem řekl v žertu, bral vážně a hrubě to vracel. Malíři, kteří tady v Římě na Piazza Navona malují karikatury, by si na něm smlsnuli, protože mu ten nedostatek humoru přímo koukal z očí: zasmušile stažené obočí, mrzoutské vrásky kolem úst a nasupeně našpulené rty. Jeden opat mi kdysi řekl, že se u kandidátů,… | Přečíst celý článek10. 2. 2004
Kdo hledá, najde, aneb POKRAČOVÁNÍ pořadu (ale MIMO MIKROFON 1, 31.3.04 )
Lidstvo si odnepaměti předává zkušenosti z generace na generaci nejrůznějšími způsoby. Jedním z nich jsou pořekadla a přísloví. Kdo hledá, najde - kolikrát jsme tohle už slyšeli. Možná to opravdu pokládáme za pouhé přísloví. Ale on je to zákon! Je to zákon a současně příslib Boha, který nám na rozdíl od lidí nikdy neslibuje nemožné. Je to zákon, který má pro snadné hledání dokonce svůj vlastní paragraf: Mt 7,7. Nehledejte ho, prosím, v Občanském zákoníku nebo v něčem podobném. Najdete jej v Novém zákoně, máte-li jej ve své knihovně. Nemáte-li, pak je potřeba hledání začít ještě o jeden krůček… | Přečíst celý článek12. 2. 2010
Kdo má rád Otce, má rád i jeho dítě
Egerton Young kdysi přišel jako misionář k Indiánům z kmene Saskačewan v Kanadě se zvěstí o lásce Boha Otce. Jeden starý náčelník na to řekl: ‘Když jsi nyní mluvil o velkém Duchu, slyšel jsem dobře, jak jsi řekl »náš Otec«?’ ‘Ano, řekl jsem to,’ odpověděl misionář a dodal: ‘My ho známe jako Otce, protože se nám zjevil jako Otec v Ježíši Kristu.’ ‘To je pro mě velice nové a milé,’ řekl náčelník. ‘My jsme na Velkého Ducha nikdy nemysleli jako na Otce. Slyšeli jsme ho v hromu, viděli jsme ho v blesku, smršti a vánici a báli jsme se. Takže když nám říkáš, že Velký Duch je náš Otec, nesmírně… | Přečíst celý článek2. 8. 2002
Kdo se nechá najít Kristem, najde také sám sebe.
Psychologie a filozofie mohou tento bezvýchodný kruh popsat a vysvětlit. Ale nemohou nám z něho pomoci. Musí být prolomen zvenku. Na tomto místě si musíme připomenout onen verš, s nímž jsme začali naše úvahy: "Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás." (Řím.15,7) Ježíš Kristus proráží začarovaný kruh. Prolomil jej zvenku. Nabýváme půdu pod nohama. Kristus nás přijímá takové, jací jsme, brutto, i s obalem. Tím umožňuje, abychom přijali sami sebe a také se navzájem přijímali. Ke křtu dětí se dá uvést mnoho vážných a oprávněných námitek. Avšak… | Přečíst celý článek10. 5. 2010
Kdo se nezajímá o Boží vůli, je jako parní lokomotiva
Člověk, který se o Boží vůli pro svůj život nezajímá, se vydává v nebezpečí, že prosupí svou pozemskou pouť jako parní lokomotiva. Ta sice táhne a na chvíli po sobě zanechá i jiné výrazné stopy (produkuje totiž notný rámus a čmoud), ale její účinnost je údajně něco kolem pouhých pěti procent. Na pohyb vpřed spotřebuje jen nepatrné množství energie, zbytek jde nevyužitý do vzduchu. Něco podobného se nám může stát v životě, a dokonce i v životě vědomě zasvěceném službě Bohu a lidem. Přesněji řečeno, s námi to bývá ještě horší: parní lokomotiva se alespoň pohybuje směrem, kterým má – ale… | Přečíst celý článek3. 9. 2008
Kdo v kostelích je?
O lidech, které v kostele potkáte jsem nenašel lepší charakteristiku než od Maxe Kašparů: „Mluvil jsem také o rozdělení lidu kostelního. Rozděluji lid kostelní na chodiče, plniče, jednoročáky, kůrovce, kolečkáře, občasníky, nečekance a blahoslavený lid věřící. Chodiči jsou ti, co chodí do kostela. Přijde, stojí, kouká, když je konec, tak zase jde. Nezpívá, nemodlí se, nechodí ke svátostem, on si to tam jde prostě odstát. On tam chodí. To jsou ti lidé se šuplátkem nedělním. Plniči. Plní si svou náboženskou povinnost. Plnit povinnosti je něco hrozného, kde je povinnost, tam… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
