Kdybychom jen pochopili Boží matematiku!

z knihy Dvojí tvář lenosti , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Víme z mezilidských vztahů, že mezi formální korektností a plným životem lásky je značný prostor, svěřený velkorysosti a tvořivosti zúčastněných. Například manžel může nosit domů celou výplatu, nekřičet na manželku, nebít ji, nešlapat po kobercích v botách, zavírat po sobě dvířka od skříněk a ještě k tomu pravidelně sám od sebe vynášet koš – a přitom nemilovat svou ženu a třeba na ni celé dny nepromluvit! A natož udělat pro ni něco navíc, natož darovat se cele, obětovat se pro ni, jako se obětoval Kristus – jak tomu učí svatý Pavel (srov. Ef 5,25). A podobně je bohužel možné žít ve vztahu s Bohem: formálně korektně, ale bez lásky, bez iniciativy, s chladnou a dobře zdůvodněnou vypočítavostí (nejsem přece fanatik!), stejně jako služebník s jednou hřivnou. Jenže pokud člověk se svou láskou troškaří, pak se neotevře a nebude moci pojmout Boží lásku, která se mu dává. „Kdo skoupě rozsívá, skoupě bude sklízet,“ říká Písmo (2 Kor 9,6). „Skutečně jen velmi málo lidí chápe, co by jim Bůh prokázal, kdyby se mu zcela odevzdali,“ prohlásil kdysi svatý Ignác z Loyoly.

Kdybychom jen pochopili Boží matematiku! Za jeden náš krůček směrem k Bohu on jich k nám udělá tisíc (a k tomu vždycky začíná první). Z pěti chlebů a dvou rybiček, které si neschováme za zády pro sebe, ale odevzdáme je do jeho rukou, vyšetříme potravu pro celý zástup a ještě dvanáct košů navíc. Za šest nanošených kádí s vodou na jeho slovo – šest kádí prvotřídního vína! Kdo má, tomu bude dáno a přidáno. Proto by bylo lehkovážné tuto hřivnu zakopat: nejde o nic menšího než ‚zakopat‘ vztah s ním, protože on je náš život a naše vzkříšení!