Kde se doptám, když nevím?

Farář vás nekousne

z knihy Pane Bože, co mám (v kostele) dělat? , vydal(o): vlastním nákladem, Pardubice 2005

Možná znáte ve vašem okolí nějakého věřícího katolíka. Všichni se učíme, že naše víra má být dospělá, že máme být připraveni kdykoli svědčit o důvodech své naděje. Jestliže dotázaný neví, ať se zeptá. Vaše hledání může obohatit jeho víru. Kde jsou kostely, tam bývají často nástěnky nebo alespoň v neděli otevřené dveře. Kněze najdete přede mší nebo po mši. Kde je fara, zvoňte na faru. Jinak v telefonních seznamech jsou čísla na Římskokatolické farnosti.
Jeden kněz s oblibou říká: „Jsem šťastný, že žiji ve třetím tisíciletí.“ A protože v něm žijeme všichni, tak jsou informace o církvi přítomny na internetu. Nejzákladnější získáte třeba na adresách: www.cirkev.cz; www.vira.cz; www.pastorace.cz; www.proglas.cz; www.radiovaticana.cz a mnoho jiných. Uvedu ještě jednu adresu na dokumenty a příručky, které rozvíjejí témata, o kterých zde čtete: www.fatym.com.

FARÁŘ VÁS NEKOUSNE

Lidé mají často velice přemrštěné představy o kněžích. Jako by to byli „nadlidi“. Schovávám jedno velice pěkné kázání mého přítele kněze. „Kněžství bývá často napěchováno nejrozmanitějšími přemrštěnými ideály a očekáváními. Především se předpokládá, že kněz bude vždy usměvavý a ochotný, dnem i nocí k dispozici pro žadatele oprávněné i dotěrné. Nemá právo být nevyspalý a mít špatnou náladu. Známe smýšlení typu: já jsem jen obyčejný hříšník, ale on - kněz nemá právo hřešit!
Další přemrštěné požadavky se týkají profesionální přípravy a praktické zdatnosti kněze. Představte si odborníka na homiletiku, katechetiku, rétoriku, biblistiku, liturgiku, religionistiku, filozofii, pedagogiku, etiku, pastorální medicínu, dogmatiku a právo, který ovládá latinu, řečtinu, hebrejštinu a tři světové jazyky, rozumí znamením dnešní doby ve světle evangelia, chápe problémy dnešního člověka i našich rodin, osloví všechny věkové kategorie věřících i nevěřících, soucítí zejména s nemocnými a trpícími, má uhlazené společenské vystupování, k ženám je natolik otevřený, aby nebyl považován za jejich nepřítele, ale i natolik zdrženlivý, aby nevzbuzoval ani náznak pohoršení. Věnuje se účetnictví, stavebnictví, jednání s úřady i kostelničení, má smysl nejen pro potřeby své farnosti, ale i celé diecéze a celé církve, působí misijně a s apoštolskou horlivostí, sleduje také kulturu, veřejný život, politiku, snad i sport, zachází s počítačem, e-mailem, internetem, má přečtená klasická díla světové i naší literatury, umí pěkné zpívat a hrát na nějaký hudební nástroj, čte také všechny církevní dokumenty a teologickou literaturu. Ale především je člověkem hluboce zakořeněným v Kristu a mužem ustavičné modlitby.
Není těžké pochopit, že, takové spojení Mirka Dušína, Alberta Einsteina a sv. Františka z Assisi nikde nenajdeme. Všechny tyto vlastnosti a schopnosti nemůže adept kněžství získat ani v průběhu své přípravy, ani v momentu svého svěcení. Jestliže třeba neumí oslovit děti, nelze čekat, že mu bude vztah k dětem automaticky dán tím, že mu biskup při svěceni položí ruce na hlavu. Kněžským svěcením zprostředkuje biskup svěcenci dar Ducha svatého a nikoli pestrou paletu znalostí, schopnosti, šikovnosti a dovedností.“
Kněz by měl být mužem dialogu, člověkem setkání. Často s tím sám bojuje, ale většinou je otevřený pro „lidské duše“. Nebojte se proto kněze vyhledat, pokud snad budete chtít pomoci se zmatkem, který ve vás je. Kněz není psycholog ani psychiatr. Není lékař, ale usiluje o to, být dobrým člověkem. A když vám nebude schopen pomoci, bude se za vás modlit. Mnohdy to stačí a mnohdy to je to nejlepší, co potřebujete, i když v Boha nevěříte. Vždyť kdo ví...