Sekce: Knihovna

Petr Šabaka

Můžu do kostela, i když v Boha nevěřím?

Přítmí kostela se vám může zdát úplně cizím světem

z knihy Pane Bože, co mám (v kostele) dělat? , vydal(o): vlastním nákladem, Pardubice 2005

„Již první překážkou, kterou musí člověk překonat, je překročit práh kostela“ řekl mi jeden nově pokřtěný. Přítmí kostela se vám může zdát úplně cizím světem, ve kterém se nedokážete zpočátku orientovat.

První otázkou by mohlo být: „Co v kostele hledáte?“ Druhá je podobná: „Co v kostele najdete?“ Na první otázku existuje nejedna odpověď. Někteří v kostele hledají umění, jiní utíkají před hlukem světa. Další se uchylují do stínu kostela za letních veder. Jsou tací, které něco bolí a když už neví, kam jít, jdou do kostela volat k někomu, koho neznají, ale v tu chvíli věří, že volají správným směrem. A najdou se i tací, kteří do kostela vejdou, protože jim zemřel někdo blízký a v kostele má pohřeb, nebo se žení kamarád, kolega v práci křtí dítě... A nakonec je dobré zmínit se o lidech, kteří vidí otevřené dveře a tak nahlédnou dovnitř, kde třeba hrají varhany, někdo mluví, odříkává nějakou modlitbu a podobně.

„Ani o návštěvách turistských a prohlížejíce památky umělecké nezapomínejme posvátnosti místa. Slušné chování v kostele nemá nic společného ani s pobožnůstkářstvím ani s klerikalismem .“ Tak praví moudrost našich předků.

Co v kostelích najdete? Jsou postaveny jako ZVLÁŠTNÍ MÍSTA SETKÁNÍ. Koho s kým? Nejen člověka s člověkem, ale také a především člověka s Bohem. Slyšel jsem názor, že „s Bohem se přeci mohu setkat kdekoliv, například v přírodě“. Jistě, ale v kostele se mohu setkat s lidmi, s nimiž mohu toto setkání sdílet. A protože Boha nikdo nikdy neviděl, je dobré svou představu o Něm konfrontovat s představou, kterou mají ostatní věřící. Tak se stáváme citlivými na svůj osobní vztah s Bohem.

Lidem, kteří se scházejí v kostelích, se říká církev. Je to slovo, které má původ v řeckém jazyce. Znamená: „svolávat“. Církev představují ti, kteří byli svoláni dohromady Bohem. Proto v kostelích najdete různorodou společnost: muže i ženy, děti i důchodce, bezdomovce i vysoké politiky, profesory i vojáky z povolání. Druhý název pro církev je stejným slovem jako kostel. Znovu můžeme vidět, jak je kostel symbolem společenství, které se v něm shromažďuje.

Někdy se stane, že přijdete do kostela a něco vás ohromí. Kněz měl například špatnou náladu. Neustále si pletl při pohřbu jméno nebožtíka. Místo zemřelé Boženy mluvil o nějakém Václavovi. Byla vám zima. Chtělo se vám na záchod. Nerozuměli jste ani slovu. Někdo se na vás divně ohlédl. Příčin, kvůli kterým jste si řekli, že do kostela už nikdy víc, je velmi mnoho. Většinu věřících to jistě mrzí, že vás napoprvé něčím ve svém chování odradili. Ale nemějte strach přijít podruhé. Uvidíte, že první šok byl opravdu jen první a jedinečný. Za věřící bych vás rád pozval. Vždyť život v kostele je velmi obohacující a inspirující, i přesto, že v Boha třeba nevěříte.

Před několika lety jsme jezdili do jedné vesničky, kde prožili otřesnou zkušenost. Policie pozatýkala bandu nájemných vrahů. Několik jich pocházelo z té vesnice. To vám byl poprask. „Naše Mařenka si s ním přeci hrála na jednom pískovišti...“ „Takový milý hoch...“ Potkalo se několik sousedů, kteří si řekli, že to už dál nejde a přemýšleli, na koho se obrátit, kdo má nějaký vliv na výchovu ke slušnému chování, ale nikoho nemohli najít, protože v dnešní době si přeci každý dělá to, co sám uzná za dobré. Začali tedy u Pána Boha. Člověk nemůže být sobě zákonodárcem na úrovni morálky.
Založili občanské sdružení, během dvou tří brigád vyčistili kostel, který je dominantou vesnice, ale dvacet let do něho lítali jen holubi. Uspořádali v něm před Vánocemi koncert dětí z místní školy a školky. Později pozvali kněze, aby jim alespoň jednou za týden něco pověděl. „Člověk tu hodinu týdně přeci vydrží. A poslechne si alespoň pár slov, která ho povznesou,“ řekl jeden z té skupiny sousedů. Podotýkám, že věřící nebyli.

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Co v kostelích je?
• Kdo v kostelích je?
• Jak se chovat, aby to nebyl trapas?
• Jak se obléknout?
• Fotit či nefotit?
• Křty
• Mše
• Zpověď
• Svatba
• Kněz a nemocnice
• Pohřeb
• Kde se doptám, když nevím?
• Bible
• Žehnání a svěcení
• Potkám církev i mimo kostel?
• Závěr