Kapitoly
25. 6. 2002
13. 1. 2008
Chile, Argentina, Antarktida
Ahoj kamaradi! Tak to dnes mame presne pul roku, co jsme vyrazili. Nekteri jste se ptali, zda jste nam nevypadli ze seznamu, nevypadli, jen jsme se dlouho neozvali, pohybujeme se ted vic po ruznych narodnich parcich a tak. Od naseho posledniho mailu z Bolivie jsme pak postupovali stale jizneji a jizneji a jizneji. Ted postupujeme stale severneji a severneji, protoze mame mame letenku ze Santiaga de Chile na Zeland. Posilame zas nejake fotky, at mate predstavu. Jak tak putujeme, zjistili jsme, ze na ceste funguje nekolik pravidel. Prvni je, ze cim podrobneji si neco naplanujem,… | Přečíst celý článek13. 11. 2012
Chlebová štola
500g hladké mouky 30g droždí 300ml vody Sůl Kmín lžíce anýzu Uděláme kvásek z vlažné vody, droždí, lžičky cukru. Zaděláme těsto, necháme vykynout, vyválíme tenký plát, na něj poklademe 250g anglické slaniny 3 vařená vejce na kostičky kapii na proužky nakrájenou 200g strouhaného sýru. Smotáme a upečeme | Přečíst celý článek2. 12. 2002
Chlév - nouzové řešení
Evangelista Lukáš sám klade Ježíšovo narození výslovně do Betléma. Narození samo líčí prostými slovy: "Maria porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou /v zájezdním útulku/" (L 2,7). Řecké slovo "katalyma" překládáme obvykle jako "zájezdní útulek". Z podrobného zkoumání antických profánních textů vyplývá, že toto slovo znamená všeobecně "místnost". Septuaginta, řecký překlad Starého zákona, spojuje se slovem "katalyma" sice i přechodný pobyt v nějakém útulku; vlastní, původní význam slova, totiž "velká… | Přečíst celý článek20. 11. 2001
Chtíc, aby spal
(O něco zvětšený a lépe čitelný obrázek notového zápisu koledy naleznete zde) 2. Tobě jsem lůžko ustlala, Spasiteli, tvory k Tvé chvále svolala, Stvořiteli. Nynej, kráso a koruno svrchovaná, nynej, milujících ceno vinšovaná. 3. Nynej, ta jest matky žádost, holubičko, nynej, všech anjelúv radost, má perličko. Slávu, chválu vždy nabudeš od mamičky, kdy se vyspíš, jísti budeš med včeličky. 4. Osladímť nim tvou kašičku k tvé libosti, otevřeš, vím, tvou hubičku k té sladkosti. Nynej, ráje mého kvítku, rozmaryne, z tebeť sobě dělám kytku, jenž nezhyne. 5. Ó fialo, ó lilium,… | Přečíst celý článek16. 12. 2009
Chudoba především
Jemné upozornění Četba této knížky představuje určité nebezpečí. Použití ironie v sobě totiž vždy skrývá jednu neznámou: není vyloučeno, že budeme špatně pochopeni. Slovníky uvádějí, že ironie je ukrývání vlastních myšlenek za slova znamenající opak toho, co máme na mysli, přičemž se pravý význam naznačí tónem řeči. Ten, kdo tohoto řečnického prostředku využívá, se na čtenářovu inteligenci nevyhnutelně spoléhá o něco víc, než je zdrávo. Myslím však, že když čtenáře upozorníme předem, není třeba se znepokojovat. kardinál Giacomo… | Přečíst celý článek6. 11. 2002
I ateismus je ´víra´
Je nesporné, že víra má rozumové předpoklady. Jako by bylo nerozumné nevěřit člověku moudrému a dobrému, zrovna tak by bylo nerozumné nevěřit Bohu nejvýš moudrému a nejvýš dobrému. Věřit neznamená vzdávat se rozumu. Spíše opak je pravda. I nevěra má svá "dogmata". Atheista věří, že Bůh není, že svět je věčný, že život vznikl sám sebou z hmoty neživé, že v živé přírodě je mechanický vývoj, že člověk se liší od zvířete jen stupněm vývoje, že po smrti nic není. Nic z toho není dokázáno. Rozumnost náboženské víry vyplývá nejen z autority Boží, ale i z dokazatelné věřitelnosti a… | Přečíst celý článek11. 4. 2012
I Bůh má svou slabou stránku – srdce
Musela být úžasná. Úchvatná a strhující. Člověk ji jednoduše musel milovat – nebo se jí bát. Nic nedělala polovičatě. Byla rázná, přímá a měla smysl pro humor. A byla svatá. Alespoň tak se to říkalo po její smrti už před čtyřmi sty lety. Tušíte, o kom to mluvím? Ano, samozřejmě, o Terezii z Avily. S tak vitální světicí, jako je tato Španělka, se lze setkat jen vzácně. Jak se říká, dokázala se do toho pořádně obout, když jí něco chutnalo a když chtěla trochu dopřát svému tělu. Jenže se také uměla hluboce ponořit do Boha, když chtěla udělat něco pro svou duši. Žila s hlavou… | Přečíst celý článek23. 7. 2002
I kdybys mě zabil…
Naděje je zdrojem radosti a radost je zdrojem síly. Henry E. Manning Jen naděje dodává člověku sílu čelit životu. Anton Täubl Naděje patří k životu až do posledního okamžiku. S nadějí se i umírá... anonym I kdyby mě Bůh zabil, a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty. Vždyť on je má spása. Bible, Starý zákon | Přečíst celý článek9. 5. 2002
I když se muž a žena obracejí k témuž Bohu, dělají to každý trochu jinak (Aleš Opatrný)
Ačkoliv mnozí jaksi samozřejmě považují Boha, ve kterého věří, za muže (vždyť je to Otec!) a někdy mu přiřknou i ženské rysy matky, je tomu ve skutečnosti jinak. Naše mužsko-ženské rozrůznění se totiž trojjediného Boha netýká. Nás lidí ovšem ano. A mnohdy více, než jsme schopni připustit. I když se muž a žena obracejí k témuž Bohu, dělají to v určitých ohledech každý trochu jinak a mají-li být na své cestě k Bohu doprovázeni, bude se to v něčem - jak u mužů, tak u žen - lišit. Přičemž je jasné, že řekneme-li o něčem, že je to jiné, neznamená to hned ani "lepší", ani… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
I když se naše modlitba podobá spíš koktání, není to důležité
Není nějaká technika modlitby, není metoda, která by zaručila vnitřní ticho. I když se naše modlitba podobá spíš koktání, není to důležité. Co dělat s roztržitostí při modlitbě? Nestarat se o ni. Bůh zná naši touhu. Lépe než my vnímá naše úmysly a nejvnitřnější myšlenky. Co jen stěží dokážeme vyjádřit v modlitbě, tomu Bůh již rozumí. Když se modlíme a zdá se nám, že se nic neděje, neznamená to, že naše modlitba nebyla vyslyšena? Oheň lásky proniká i ta nejvyprahlejší místa v nás a všechny naše vnitřní protiklady. V pokojné důvěře v Boha dochází každá modlitba naplnění. Je možná jiné,… | Přečíst celý článek12. 6. 2003
I lásce je třeba se učit
Docela nedávno, jednou v neděli krátce po televizním pořadu "Zahrádkáři se ptají", jsem měl "mimosmyslový zážitek". Začalo to podivným šelestem, jako by se mi kolem hlavy třepetala křidla andělů nebo šustily nebeské řízy. Následovalo oslnivě bílé světlo před očima a pak zvuky rajské hudby. Jako první mi probleskla hlavou tato myšlenka: "To si nezasloužím, nevykonal jsem nic, co by mě k zdejšímu pobytu opravňovalo." A teprve potom mne napadlo: "Ale kde to vlastně jsem?" Pak jsem se probral z nedělní siesty a konečně mi došlo, kde se nacházím a co se to se mnou dělo. Ten podivný šelest bylo… | Přečíst celý článek1. 4. 2003
I staří lidé jsou bezbranní
Každá zkušenost křivdy je bolestná, neboť vždycky znamená nespravedlnost. Trpíme, jsme-li pokořováni, ponižováni, vykořisťováni, pokouší-li se námi někdo manipulovat, obviňovat nás, omezuje-li naši svobodu nebo porušuje-li hranice naší intimity a podobně. Každá křivda připravuje člověka o dobra, která mu právem náležejí a jichž je zapotřebí k důstojnému lidskému životu. Na křivdu si nikdy nezvykneme - může trvat celá dlouhá léta, ale vždycky bolí. Prenatální psychologie zdůrazňuje negativní vliv nepřijetí dítěte na vývoj plodu i celý pozdější život po narození. Křivda bolí od prvních dní… | Přečíst celý článek6. 2. 2003
I v nejhorších chvílích je Pán života se mnou
Poselství Kristovy smrti a vzkříšení zní takto: s vírou se dá jít v životě vždycky zas dál, využijeme-li neštěstí a ztráty jako možnosti prosit o Boží milost, která nám pomůže. V první knize Bible - Genesis zápasí v temnotě Jakub s Božím andělem. Poraněn a ochromen přijímá požehnání a jde dál svou cestou. Vychloubání svatého Pavla v jeho utrpení a zklamání krásně vyjadřuje tajemství kříže. Jediné, na co můžeme být pyšní, co můžeme zdůraznit jako svou vlastní věc, je naše slabost a naše selhání, ale chlubit se můžeme "jedině křížem našeho Pána Ježíše Krista" (Gal 6,14 a 2 Kor 11,21… | Přečíst celý článek10. 10. 2001
I. Antropologické obrácení.
Kdo sleduje vývoj a dozrávání lidské osoby, všimne si jejího povolání k pomalému, ale základnímu obrácení. Člověk přechází od přijímání lásky, která je cele obrácená do sebe, k lásce obětavé, která se projevuje službou druhým. Lidské "já" přistupující k životu jakoby uzavřené v touze vlastnit lidi a věci k vlastnímu prospěchu se musí obrátit k sebedarování pro společenství. Stát se dospělým v afektivní oblasti znamená přijmout další tvůrčí zdokonalení: získat od Boha dar nového života. Lidské životy vyvěrají z Boha, který je jejich pramenem (1 Jan 4,16). Stvořené bytí může růst v lásce,… | Přečíst celý článek10. 10. 2001
I. Pokání a kajícník: zmínky v Písmu
Ježíš začíná své kázání voláním: "Obraťte se a věřte evangeliu" (Mk 1,15). Obrácení je velký osobní a společný návrat. Předchůdce opakuje plasticky prorokovu zvěst vyhnancům, kteří prahnou vrátit se do vlasti: "Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán, kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu" (Lk 3,4-6; Mt 3,3). A protože spása, království, je nyní zde, je uprostřed nás, je nutné změnit cestu, vrátit se zpět, změnit smýšlení… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
I. Společensko-kulturní kontext.
1. Situace Po šedesátce se vstupuje do tzv. "třetího věku". Není dosud jisté, zda pokrok v lékařství posune maximální délku lidského věku, která se pohybuje kolem sta let. Stále větší počet lidí však dosahuje vysokého věku.Vytváří se proto vzhledem k předcházejícím generacím odlišné proporce mezi počtem lidí, kteří přesáhli šedesát let věku, a mladšími. Tento společenský jev je stále patrnější především v nejvyspělejších zemích v souvislosti s pozvojem lékařské vědy a se snižováním porodnosti. K problému většího počtu starých lidí se řadí problém společenský a psychologický,… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
Identita ženy ve světle stvoření (prof. dr. Miroslav Zedníček)
Existují dohady, že příštím tisíciletím začne epocha ženy. Chápu tuto vyhlídku v tom smyslu, že se ženě dostane konečně plného uznání a uplatnění jejích předností ve společnosti. Přednášku zaměřím hlavně na umožnění navození nového porozumění ženě, které jí dlužíme po tolika společenských změnách. Neskromně poznamenávám, že na obdobné téma jsem měl svého času přednášku na pasovské universitě a chci hlavně využít poznatků z tamní dosti střetové, ale tím zajímavější diskuse. Struktura naší přednášky: Co je žena – její podstata, především její duševní a duchovní bytostné… | Přečíst celý článek10. 10. 2001
II. Obrácení pohanů.
Každý člověk je povolán k obrácení k Bohu, k napojení na něj ve víře a lásce a k započetí důvěrného rozhovoru s ním. Není však možné setkat se s Bohem, nevyjde-li nám on sám vstříc. Možnost poznávat a milovat ho je dar Ducha svatého. Prorok Jeremiáš pokorně žádal: "Obrať nás, Hospodine, k sobě, a my se navrátíme" (Pláč 5,21). Dar víry, který nás uvádí do společenství s Bohem, má různé stupně. Boží slovo připomíná některé hlavní způsoby daru obrácení k Bohu. Lidská omezenost je příčinou roztržky mezi námi a Bohem. "Bloud v srdci říká: 'Bůh tu není'" (Ž 14,1; 53,1). K prvnímu obrácení dochází… | Přečíst celý článek10. 10. 2001
II. Pokání a kajícníci: zmínky v dějinách
1. Kajícníci před církví. V prvotní církevní praxi křest nejen odpouštěl v nitru každý hřích, ale současně uváděl věřícího do účasti na kajícím tajemství Kristových velikonoc, jak ho prožívá církev. Každý křesťan se jistým způsobem stával kajícníkem v duchovním smyslu. Jestliže si po křtu zatížil svědomí určitými ničemnými skutky, býval vyloučen z obvyklého církevního společenství jak kajícího, tak eucharistického. Stal se kajícníkem nejen před Bohem, ale i před církví. Potřeboval se s ní oficiálně smířit. Věřícímu, veřejnému hříšníkovi, nabízela církev možnost, aby se zúčastnil… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
