Husa už dávno něco vyseděla

Na cele

z knihy Žijeme jen jednou , vydal(o): Nové město

Ve vězení tyla tu Vikinka Bergrová. Dostala se sem proto, že svým známým do Anglie napsala dopis, že u nás je trojí druh kněží: jedni, kteří jsou zavřeni, druzí, co již byli, a třetí, kteří teprve budou. Její dobrácký úsměv a čisté oči vyzařovaly do tohoto prostředí tolik dobra.

Silná, veselá, ale špatně chodící Maruška Kučerová, bývalá redaktorka časopisu Katolická žena, mě silně zaujala a hned mi navrhla, že bych mohla být její kriminální dcerou a ona mou mámou. V jejích očích jsem viděla nadšení pro dobro a krásu. Měla jsem postel mezi ní a Vikinkou. To už jsem věděla, že to tu vydržím. Byly tam postele jako v nemocnici, ale záchod byl ve stejné místnosti. Podlaha byla čistě umytá. Usmívala se na mě malá babička, která tu měla jméno Frau Knotig, i když byla Češka. Její synovec, Jára Drobný, byl tenisovým wimbledonským vítězem a chtěl jít za hranice. Proto tu seděla a bavila nás svým vtipem. Velitelům říkala, že když ji zatkli, seděla husa na vejcích a dávno něco vyseděla, ale ona nic, a proto by ji měli pustit domů.

Babička Březinová měla postel u okna a nevěděla, proč tu je. Pak jí řekli, že kradla kostelní věci. Ona se bránila, že je doma jen prala a žehlila a kupovala za své peníze. Nemohla to pochopit. Aby se netrápila, řekly jsme jí, že jsme na cestě do Vambeřic. A ona potom chtěla, abychom zpívaly mariánské písně, což jsme rády udělaly. Měly jsme společný plán. Modlily jsme se, přemýšlely o některých větách z evangelia, v duchu sledovaly mši svatou. Babička Březinová mezitím z uhněteného kousku chleba vyrobila kalich a monstranci a tím zapomněla, kde je.

Černovlasá utrápená a hodně nemocná Pavlínka převáděla lidi přes hranice. Měla za to dostat provaz, ale kvůli nemocem dostala jen deset let. Uměla se dětinně modlit a uspávala nás večerní písní.