Dnes musíte být propuštěna

Společná modlitba

z knihy Žijeme jen jednou , vydal(o): Nové město

Vězeňská lékařka Vltavská, starší žena, nesměla vstoupit na celu, aby prohlédla pacientku a určila diagnózu. Mohly jsme s ní mluvit jen u vchodu pod dozorem. Lékařku doprovázela jiná vězeňkyně, řeholní sestra Gizelka, která směla podat lék. Někdy se mohla jen laskavě usmát.

Také strava se opět zhoršila, a tak mnohé ženy apaticky posedávaly na svých kavalcích. Uvědomila jsem si, že musím něco učinit. Poprosila jsem ženy, aby se ztišily a vyslechly mě.

"V poslední době pozorujeme, že jsme v pěkném svrabu. Špatné jídlo, přísnost, skoro žádné léčení. Jak dlouho to vydržíme? Je třeba obrátit se o pomoc k Pánu Bohu. Znám modlitby, které se mají modlit po devět dnů. Složil je Don Bosko a byl vždy vyslyšen. Chci se je modlit. Přidáte se některá ke mně?" Přidaly se jen dvě ženy. A tak jsme začaly novénu.

Druhý den a další dny mě nesnesitelně bolel zub, otekla jsem. Nakonec mě odvezli do pankrácké nemocnice. Byl to zánět okostice. Lékař musel otok rozříznout, aby zub vytáhl. Vrátila jsem se velmi zničená, ale pokračovaly jsme v započaté novéně.

Byla první březnová sobota roku 1955. Devět hodin ráno. Na celu vstoupila velitelka a hlásila: "Ať je o vás posudek jakýkoliv, musíte být dnes propuštěna!" Roztřásla jsem se po celém těle.

Přišla zpráva: "Věznice u Svatého Jana se ruší, budeme se stěhovat jinam, snad do Pardubic." Většina však odcházela domů. Ve velké oratoři, kde se kdysi konaly modlitby mnichů, bylo skladiště a v něm velký pohyb. Ženy vyměňovaly vězeňské hadry za osobní oblečení. Všude stisk rukou. Všechny dojmy nešlo zvládnout...

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Antonie Hofmanová

Témata: modlitba; rozjímání, meditace | spiritualita, život z víry

(Související) texty k tématu:

Krize, utrpení:

Bůh působí i v naší temnotě I temná období života mohou být dobrými učiteli. Bůh totiž může působit i v naší temnotě, tam, kde my nemáme nic pod kontrolou. I temnota nás může mnohému naučit, může nám otevřít oči pro věci,…
Dětem se předává neuvěřitelná nepravda Dětem vyrůstajícím v našem rozvinutém světě se předává neuvěřitelná nepravda - říká se jim, že většina lidí má naději prožít život až do konce bez utrpení, bez bolesti, bez temnoty. Život každého…
Stopy v písku Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily mému…
Utrpení, krize - základní pohled Neplýtvejme příliš slovy o utrpení. Nevíme totiž co to utrpení je. Když jsem je doopravdy poznal já, dokázal jsem jenom plakat.
Co dělat, když život ztrácí smysl Lidská mysl nikdy nedokáže dát uspokojivou odpověď na otázku, proč se děje zlo? Proč Bůh, který stvořil tak krásný svět, připouští, aby byl zjizven tak strašnými ranami? Proč Bůh, který je světlo,…
K Bohu se obracejí jen zoufalci? Říká se, že v době vážných krizí se lidé obracejí k Bohu novým způsobem. Skeptici to připisují zoufalství. Bůh vypadá v tomto světle jako berlička. Zranitelnost je ale jeden za…
Ať jsme svázáni jakýmikoliv pouty, díky Velikonocům můžeme říci: ´Vítězství je jisté! Ať jsme svázáni jakýmikoliv pouty, díky Velikonocům můžeme říci: „Vítězství je jisté !“ Ať jsme v jakékoliv situaci, když už nejsme schopni lásky a nemáme odvahu jít dál, můžeme…
Bůh přichází do tohoto našeho reálného života Bůh nepřichází jen k nějakým ideálním lidem v ideálních situacích. Naopak! Bůh je s námi v našem reálném světě, v našich bolestech i trápeních.
Další texty k tématu: krize, utrpení