Sekce: Knihovna

Immaculée Ilibagiza

Tradiční rwandská svatba

z knihy Odpustila jsem , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Tradiční rwandská svatba je dlouhá, složitá a velice krásná událost. Má pět fází. Začíná setkáním se širší rodinou ženicha, která se má stát rodinou nevěsty. Dochází ke zhodnocení ženicha, jeho rodiny a přátel. Navíc mezi oběma rodinami probíhá velké vyjednávání ohledně věna, které obvykle končí tím, že ženich ve svatební den daruje nevěstě krávu – nejcennější majetek ve rwandské kultuře.

Nevěstu poté na obřad odveze početný doprovod, jenž má za úkol ochránit ji ode všeho nebezpečí, které by na ni mohlo cestou číhat. Samotná svatba je slavnost s bohatou strukturou, ve které se mísí vyznání lásky nevěstě, sliby ženicha, výměna darů a samozřejmě zpěv, hudba, tanec a dobré jídlo. Jeden z vrcholů obřadu pak představuje darování pečlivě upravené a vyzdobené krávy nevěstě – symbol, že nikdy nebude mít nedostatek základních životních nezbytností: mléka, másla a mrvy (ta slouží k zúrodnění polí).

Svatba ve Rwandě je slavností celé rodiny. Protože většina té mé byla mrtvá, svatba se měla uskutečnit jako hold jejich památce. Zejména otec by se na velkou tradiční slavnost nesmírně těšil. Jelikož je zvykem, že svatbu pořádá rodina nevěsty, jistě by tak rád učinil i on. Vlastně s tím počítal již v době, kdy stavěl náš dům u jezera Kivu.

„Vybral jsem pro náš domov právě tento pozemek kvůli velké zahradě a nádhernému výhledu na jezero,“ říkával mi často, když jsme seděli venku a pozorovali západ slunce. „Na zahradu se bez problému vejde pět set lidí. Nikdy nevíš, kdy budeme muset pro někoho uspořádat velkou svatbu. A nemyslíš, že jezero bude na fotkách tvořit dokonalé pozadí?“ ptával se mě táta a přitom na mě šibalsky mrkal. Takto jsme spolu žertovali. Ačkoli nikdy otevřeně neřekl, že doufá, že to bude svatba moje, oba jsme věděli, že přesně to má na mysli.

Jelikož zvyk vyžadoval, aby rodina nevěsty svatbu zaplatila, rozhodla jsem se sehnat peníze sama. Bryan mi sice nabídl, že uhradí veškeré náklady, ale chtěla jsem svatbu pojmout jako dar svému otci. Zničilo by ho, kdyby ženich porušil tradici a účet uhradil.

Peníze však představovaly problém. Dalo se spočítat, že se obřadu zúčastní nejméně dvě stě lidí. To znamenalo, že budu potřebovat nejméně jeden milion rwandských franků. V americké měně to dělalo více než dva a půl tisíce dolarů – téměř celou roční mzdu! To pro mě byla nemožná částka. Životní náklady v Kigali byly vysoké a na mé měsíční výplatě záviselo mnoho lidí, dokázala jsem tedy ušetřit jen velmi málo. Existovala jen jedna možnost, kam zajít pro tak vysokou půjčku.

Milý Bože, modlila jsem se, v Bibli říkáš, že žádný otec nedá dítěti kámen, když ho prosí o chléb – čím spíše dá Otec v nebesích dobré těm, kdo ho prosí. Bože, tentokrát tě chci poprosit o hodně velký dar – potřebuji peníze na zaplacení svatby. Nikdy jsem tak velkou sumu peněz neviděla, proto to nechám na tobě. Předem ti děkuji.

S Bryanem jsme si stanovili konkrétní datum a já jsem již osobně pozvala více než tři sta lidí. Musela jsem během dvou měsíců, které do svatby zbývaly, rozeslat pozvánky. Bohužel jsem zatím nezískala potřebné peníze ani nenašla člověka, u kterého by se obřad mohl konat.

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Genocida - naše národní noční můra
• Otec Bugingo
• Bůh naši zemi neopustil
• Potřebují trochu jídla a hodně lásky
• Na jménech nezáleží
• Bůh - nejlepší přítel
• Nový 'adoptivní otec'
• Podívej, kolik Ježíšů za námi přišlo!
• Nečekaná pomoc
• Smith vypráví
• Zlo nás zraňuje, všichni se ale můžeme uzdravit