Bůh - nejlepší přítel

z knihy Odpustila jsem , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Noc v pokojíku v Kristově centru jsem strávila v pláči a otázkách namířených k Bohu. Co tak špatného jsem v minulosti udělala, abych si tohle zasloužila? Co se mě touto bolestnou lekcí pokoušíš naučit? Proč mi necháváš blízkou přítelkyni, ale bereš si naše krásné přátelství?Řekni mi prosím, co ode mě chceš. Ať pochopím, proč mě tu necháváš tak osamělou. Jsi žárlivý Bůh? Chceš, aby se mi všichni vyhýbali? Abys ty mohl vždy být středem mého života? Miluji tě, ale zároveň potřebuji blízkého člověka!

Ovládl mě hluboký smutek zcela nového rozměru. Věděla jsem, že Pán mě ve skutečnosti netrestá, ale očekává, že se z bolesti, kterou zakouším, něčemu naučím. Snad mi chtěl dát další lekci bezpodmínečné lásky, když mi ukázal, že musím Jeanette milovat, přestože ona sama toho na oplátku možná nikdy nebude schopna. Přísahala jsem si, že ji budu milovat.

V noci jsem se s Bohem usmířila. Čím déle jsem nad nespravedlností ze ztráty přítelkyně přemýšlela, tím více jsem si uvědomovala, že z toho Boha neviním. Postupně jsem nacházela cestu, jak mu říci o svém novém utrpení. Právě to byl jeden z okamžiků, na který mě sestra Michelle upozornila na střední škole – jediná osoba, se kterou budu moci mluvit, bude právě Bůh. Svět kolem se neustále měnil. Lidé, které jsem milovala, byli pryč, místa, která jsem měla velmi ráda, doznala řady změn. Bůh představoval v mém životě jedinou konstantu. Jediného nejlepšího přítele, který mě neopustil. Čím větší žal jsem prožívala, tím více jsem si uvědomovala, že odevzdání se není jednorázovou událostí, ale celoživotním závazkem.