Smith vypráví

z knihy Odpustila jsem , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

„V Americe jsem začal nový život. Našel jsem si dobrou práci jako instalatér, oženil jsem se a svou ženu jsem miloval. Měli jsme dům, dítě, žili jsme šťastně... Pak naše dítě dospělo a odstěhovalo se daleko od nás. Když zemřela bohatá teta mé ženy, manželka mě opustila, aby se se mnou nemusela dělit o dědictví. Když odešla, už mi na ničem nezáleželo. Bylo to pro mě dlouhou dobu velmi těžké. Moje matka nežila dostatečně dlouho, aby mě naučila, jak si mám uklidit, uvařit nebo vyprat prádlo. Po odchodu ženy jsem se netrápil tím, abych se to naučil.“

Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval: „Nezáleží mi na tom, jak vypadám, a je mi jedno, co mám. Všichni si myslí, že právě věci nás učiní šťastnými. Důležité je však být dobrým člověkem – to po nás Bůh chce. Lidé v této zemi upřímně věří, že si mohou štěstí koupit, proto máme tak velké obchodní domy. Myslí si, že větší věci znamenají větší štěstí. Jediné, co mám, jsem já a Bůh – a jsem šťastný.“

Smith se často zastavil na kus řeči. Podobně jako mnoho přátel ve Rwandě i on mě varoval, že jsem k lidem příliš důvěřivá. „Jsi Afričanka, Immaculée, proto musíš být velice opatrná,“ varoval mě. „Nemůžeš být ke každému tak milá, jako jsi ke mně. Lidé s tebou budou špatně zacházet, protože jsi černá.“