Genocida - naše národní noční můra

z knihy Odpustila jsem , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Genocida – naše národní noční můra – zcela rozvrátila mou zemi. Utrpení, bolest, nedůvěra a strach byly všudypřítomné. Přestože jsem se v době zabíjení zcela odevzdala do Boží vůle –objala jeho lásku a přijala Boha jako Otce, nejdražšího přítele a ochránce –, můj další život se plnil novými hrozivými výzvami, které jsem nemohla předvídat. V temném a zmateném světě, který se kolem mě otevřel, pokračovalo moje úsilí o nalezení smyslu, pochopení a naději.

A právě v tomto boji jsem dostala jednu ze svých nejdůležitějších lekcí – nikdy neber víru jako něco samozřejmého. Náš vztah s Pánem je ten nejúžasnější milostný vztah, jaký kdy zažijeme. Jako u každého vztahu je ale třeba se i o něj starat – vyžaduje tvrdou práci, neustálou pozornost a hlubokou angažovanost, aby se upevňoval a vzkvétal. V mém životě neustále probíhá obnova víry. S údivem pozoruji, jak lidé ve Rwandě obnovují svou víru v Boha a jak se rány genocidy hojí skrze jeho lásku.

I v době, kdy se nám daří výborně, je život plný výzev a pozemské starosti se snadno mohou stát překážkou pro náš duchovní život. Když jsem se bolestně vyrovnávala s následky holocaustu, poznala jsem, že nestačí Pána najít; musíme ho navždy udržet ve svém srdci. Musíme Boha neustále objevovat novým způsobem, důvěřovat mu ve všem velkém i malém a zajistit, aby zůstal součástí našeho každodenního života. Vždy musíme dbát na to, aby naše srdce byla vedena vírou.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Immaculée Ilibagiza

Témata: Holocaust, šoa, genocida

Související texty k tématu:

Smrt a umírání:

Co chceš, aby o tobě lidé říkali, až umřeš? Mluvil jsem s jedním vytrénovaným mladíkem a řekl jsem mu: „Až zaklepeš bačkorama, spustí tě do jámy a potom si dají si řízek..."
Co míní embrya o následujícím životě? V břiše těhotné ženy se ocitla tři embrya. Jedno z nich byl malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik. Malý pochybovač se zeptal: "Věříte vlastně v život po porodu?"
Máte strach ze smrti? Otázka, která rozesmála Matku Terezu Při jednom ze svých rozhovorů jsem se Matky Terezy zeptal: "Máte strach ze smrti?" Na okamžik se mi zadívala do očí, a pak se nahlas rozesmála. "Ne, vůbec," prohlásila.
Smrt jako svatba s Bohem Když zemřela má matka, se sourozenci jsme připravovali její pohřeb. Zvažovali jsme, které písně ráda zpívala.
Smrt, posmrtný život Jít ve stopách Ježíšových je naším povoláním. Je to jediná cesta, která vede skrze smrt k životu.
Modli se za svou smrt To nejtěžší je správně zemřít. Je to zkouška, jíž nikdo neunikne. Modli se i ty o sílu pro tuto zkoušku... (Dag Hammarskjöld 1905-1961. Švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník OSN)
Další texty k tématu smrt a umírání zde

Víra:

Víra je dobrodružství i vztah Křesťanská víra není soubor pouček a nařízení, ale osobní vztah důvěry. Bůh důvěřuje nám, a zve nás, abychom důvěřovali jemu. Je to výzva.
Čemu věří křesťané Čemu jako křesťané věříme? Co je podstatou křesťanské víry? Na čem stavíme svůj život? Kerygma - křesťanská víra v kostce.
Křesťanská víra - základní pohled Bůh jde vstříc úplně každému. I tobě! Neboj se.
Víra - co víra je a co není Co křesťanská víra je a co není...
Víra osvěcuje naši cestu životem Hledat Boha je dobrodružství. Nikdo z nás ale předem neví, kudy naše cesta k Bohu povede.
Víra v Ježíše Krista není protekce u Boha Víra v Ježíše Krista neznamená, že nás během našeho života nepostihne nic špatného. Spíše to je vnitřní síla...
Vědec Jiří Grygar: Proč věřím v Boha? Vztah k Bohu je pro věřícího křesťana důvěrně osobní záležitostí.
Další texty k tématu víra naleznete zde