Sekce: Knihovna

Immaculée Ilibagiza

Potřebují trochu jídla a hodně lásky

z knihy Odpustila jsem , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Z části jsem sešla a napůl sklouzla strmý kopec vedoucí k velké modré bráně sirotčince a zaklepala jsem na železná vrata.

„Jsi v pořádku, dítě? Nestalo se ti nic? Nepotřebuješ pomoc?“ otázala se vlídně řeholní sestra, když mi otevřela. Na sobě měla modrobílý hábit, jaký nosila Matka Tereza a jaký si oblékají všechny sestry patřící k Misionářkám lásky.

„Ne, sestro, jsem v pořádku,“ odvětila jsem. „Bratranec Ganza mi pověděl o vašem sirotčinci, a tak jsem přišla za dětmi. Dovolíte mi, abych se s nimi setkala?“

Sestra mě pozvala dovnitř a zavolala jinou sestru, aby dětem oznámila, že mají návštěvu. Zatímco jsme se bavily venku na dvoře, viděla jsem, jak zoufalá situace v sirotčinci panuje. Na pozemku se válely odpadky a rozbité sklo. Všude byly patrné známky válečného bombardování. Nad městem visely mraky a temné odpolední světlo naplňovalo sirotčinec smutkem, který jsem cítila až v kostech. Ostře s ním kontrastovala srdečná a přívětivá tvář sestry.

Neušel jí můj pohled, když jsem se rozhlížela po zpustošeném dvoře, a jen poznamenala: „Děláme, na co nám síly stačí. Každý den nacházíme u dveří děti a nemluvňata. A je jich mnoho... Děláme pro ně, co je v našich silách a co nám poskytne Bůh. Ale to, co jim v tuto chvíli dát musíme, je trocha jídla a hodně lásky. Nejvíc potřebují lásku. Proto doufám, že jí máš hodně a můžeš ji rozdávat.“

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Genocida - naše národní noční můra
• Otec Bugingo
• Bůh naši zemi neopustil
• Na jménech nezáleží
• Bůh - nejlepší přítel
• Nový 'adoptivní otec'
• Podívej, kolik Ježíšů za námi přišlo!
• Tradiční rwandská svatba
• Nečekaná pomoc
• Smith vypráví
• Zlo nás zraňuje, všichni se ale můžeme uzdravit