Sekce: Knihovna

Immaculée Ilibagiza

Otec Bugingo

z knihy Odpustila jsem , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Otec Jean Baptiste Bugingo patřil k nejoblíbenějším kněžím, kteří nám na střední škole přednášeli. Byl profesorem v semináři na univerzitě, na které studoval Damascene. Škola stála nedaleko dívčí katolické školy, kterou jsem v té době navštěvovala. Kněze ze semináře občas pozvali k nám do kaple, aby zde sloužili večerní mši.

/.../

Otec Bugingo se ve svém kázání zcela zaměřil na to, jak víra a láska mohou překonat zlo a zoufalství. Na příkladu Martina Graye, žida, který přežil holocaust, ilustroval, jak srdce plné víry dokáže vše vydržet. Ačkoli jsem studovala s vyznamenáním, nikdy předtím jsem o židovském holocaustu neslyšela. Později jsem tuto mezeru ve vzdělání přičetla extremistickým hutuským politikům, kteří tvořili učební osnovy. Co se týče genocidy, udržovali nás v nevědomosti tak dlouho, až z nás udělali oběti jedné z nich.

Otec Bugingo nám vyprávěl o přijatém závazku Martina Graye žít život vedený láskou dokonce i poté, co se stal svědkem strašlivé smrti vlastní matky a dvou bratrů v nacistickém koncentračním táboře. Za několik let ztratil Gray manželku a čtyři děti při lesním požáru... Ale nevzdal to.

„Martin Gray žil svůj život s láskou,“ kázal otec Bugingo. „Neporazila ho hrůza genocidy ani nehledal motivaci v nenávisti či pomstě poté, co jí unikl. Nechal své srdce žít a založil vlastní rodinu. A když mu oheň zahubil ty, které miloval, nepropadl zoufalství – věnoval svůj život ochraně lesa. Život nevymazal lásku, kterou mu Bůh vtiskl do srdce, nehledě na to, kolik utrpení ho v životě potkalo. Držte se jeho příkladu! Žijte svůj život tak, jako jej žil Martin Gray!“

Po kázání se všechny dívky shromáždily kolem tohoto mimořádného kněze venku před kostelem. Mnoho z nich doufalo, že ho budou moci obejmout a dát mu políbení na tvář, on si však od každé držel patřičný odstup. „Děvčata, nezapomínejte, že jsem kněz,“ upozorňoval je se smíchem. „Stisk ruky na pozdrav je ten největší ‘skandál’, jaký připustím. Prokazujte lásku Bohu a sobě navzájem.“

Během dalších let jsem zůstala s otcem Bugingem v kontaktu přes bratra Damascena, který si mě škádlivě dobíral, že jsem se zamilovala do charismatického kněze. Damascene měl částečně pravdu – na otci Bugingovi jsem obdivovala víru v lásku a vášeň pro Boha. Jeho kázání se mi vrylo do srdce. Začala jsem za ním chodit pro radu ohledně všech otázek víry. Do dnešního dne zůstává mým nejdůvěrnějším duchovním rádcem.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Genocida - naše národní noční můra
• Bůh naši zemi neopustil
• Potřebují trochu jídla a hodně lásky
• Na jménech nezáleží
• Bůh - nejlepší přítel
• Nový 'adoptivní otec'
• Podívej, kolik Ježíšů za námi přišlo!
• Tradiční rwandská svatba
• Nečekaná pomoc
• Smith vypráví
• Zlo nás zraňuje, všichni se ale můžeme uzdravit