O odpovědnosti

Podnebí, nikoli duši, změní ti, kdo se plaví za moře. (N. N.)

z knihy O radostech lidské duše , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Životní trampoty a komplikace jsou nejrůznějšího charakteru. Přesto možností k jejich řešení nebývá mnoho, někdy se zdá, že nejsou žádné. I "slepé uličky" však mají ve svém válečném arzenálu poslední dvě zbraně: útok a útěk. Útok jako projev aktivního řešení, útěk jako projev pasivního přístupu.

Pokud si vybereš útok, nemá být nikdy zaměřen proti lidem, ale proti svízelím. Jde o to, abychom se s vervou pustili do řešení problémů, abychom překážky na životní cestě vzali útokem. Odvážnému přece štěstí přeje!

Pokud se rozhodneš pro volbu útěku, můžeš se vyhnout mnohému nebezpečí například zachránit se před zotročením drogami či alkoholem, nebo se vyvarovat skutku, který následně tíží svědomí.

Přísloví "Kdo uteče, vyhraje" neplatí ale zcela a vždycky. Existují totiž útěky, které jsou definitivní prohrou. Před každým takovým vzetím "nohou na ramena" je nutné zvážit, zda nás v cílové rovince nebude čekat "vítězný" věnec pro dokonalého zbabělce. Zda se nestaneme člověkem, který utíká před lidskou odpovědností. Anebo zda nás nečeká dokonce věnec hřbitovní.

Jinou špatnou únikovou cestou je častý útěk do snů: do pastelových představ o životě bez problémů, do situace, kde jsme někým jiným a někde jinde...

Další chybnou cestou je útěk na jiné, konečně to pravé místo. Rozvedená žena se již potřetí vdává, nespokojený muž mění podesáté své zaměstnání, věčný student mění už pátou fakultu. Vysvětlení mají všichni podobné. Konečně už budou šťastní.

Problém ovšem nebývá pokaždé v místě, kde člověk je, ale v člověku samotném. Špatný žák z první lavice u okna se nemůže domnívat, že ke zlepšení jeho prospěchu dojde, když se posadí do druhé lavice u dveří. Ani alkoholik nebo kuřák nemůže věřit, že se zbaví svého zlozvyku, když se z Prahy přestěhuje do Brna.

K radosti lidské duše patří přiznání si, že skutečná změna řady situací, vztahů a událostí kolem nás spočívá právě ve velikých změnách uvnitř nás samotných. Například o nutné výměně kamenného srdce za srdce lidské hovoří Bůh ústy proroka Ezechiela již ve Starém zákoně.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Max Kašparů

Související texty k tématu:

Láska:
- Bez lásky lze vytvořit veliká díla, být slavný a obdivovaný, ale...
- Kdo řekl, že láska je slepá? Ta jediná vidí dobře!
- Kristus nám zjevil Boha jako Otce plného milosrdenství
- Láska očima dětí
- Další texty na k tématu láska zde

Láska, vztahy, přátelství:
- Po příteli který kulhá nechci, aby tančil... (De Saint Exupery)
- Přátelé nejsou dokonalí lidé
- Narodili jsme se také pro své přátele (Józef Augustyn)
- Sdílnost přátelství posílí (Benedikt Groeschel)
- Další texty k tématu vztahy a přátelství zde

Štěstí:
- Co je to štěstí? (Marie Svatošová)
- Nezbytná podmínka štěstí. (Marie Svatošová)
- Vděčnost přináší štěstí a radost
- Štěstí vděčnosti Vděčnost polidšťuje
- Další texty k tématu štěstí zde

Krize, utrpení:
- Utrpení se zdá být nesdělitelné - základní pohled
- Člověk prožije svůj život bez těžkostí a utrpení - iluze, kterou je třeba rozptýlit
- Co dělat, když život ztrácí smysl (Benedikt Groeschel)
- Bůh působí i v naší temnotě, kde nemáme nic pod kontrolou…
- Stopy v písku aneb: jak jsi mne Bože mohl nechat samotnou?
- Další texty k tématu utrpení zde

Radost:

Nemáme-li žádný důvod k radosti... Nenalézáme-li momentálně ve svém životě žádný důvod k radosti, zůstává nám možnost radovat se z radosti Boží a štěstí, přítomného neustále v hloubi naší duše.
Radost Naše radosti v životě jsou vždy smíšeny s kapkou hořkosti a bolesti. Poznávám ale, že to velice pomáhá.
Radost je přirozený stav života Radost je přirozený stav věcí. To jen my jsme si navykli být naštvaní, dotčení, podráždění a nervózní. Důvodů, proč mít radost a být šťastný, je ale nekonečně mnoho…
Šťastný může být jen ten, kdo dokáže být vděčný Někteří lidé musí neustále dávat najevo nespokojenost, neustále protestovat a reptat, srovnávat se a závidět druhým.
Bůh tě chce vést k radosti Když k nám začnou promlouvat naše temnoty, mohou v nás vyvolat až závrať. Takřka z ničeho ale může vykvést pouštní květ, netušená radost.
Co je pokladem věřícího člověka? Poklad věřícího člověka je radost. Radost z jistoty, že je milován a že se tak může učit milovat.
Děkování nás uzdravuje a naplňuje radostí Umět poděkovat je lékem na naši nevšímavost k drobným darům života a přehnanou citlivost na sebemenší nedostatek. Vděčnost nás naplňuje radostí.
Já - a radostná?! Radost se obvykle chápe jako štěstí, veselost, dobrá nálada. Ale…
Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech… Jak se já můžu radovat..?!
Měl jsem spoustu peněz, ale stále mi něco scházelo Po ukončení studia jsem si myslel, že až budu mít dostatek peněz a zaplním si skříň elegantními obleky, budu šťastný. Ale nebyl jsem.
Nekaz si radost tím, že budeš někomu závidět to, co ty sám nemáš...