Mezi řádky

Když dva dělají totéž není to totéž.

z knihy O radostech lidské duše , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Milující matka jinak kojí, jinak chová, jinak mluví, myje, hladí, laská, dotýká se, zpívá a mluví a chrání než matka, která to z jakýchkoliv důvodů neumí.
(F. Koukolík)

Všechno je prý jinak. I české slovo jinak se jinak napíše a jinak přečte. V tom není jen jazyková hříčka tohoto slova, ale i jeho obsahová zvláštnost.

Známe přísloví: "Když dva dělají totéž, není to totéž." Přestože technicky mohou oba pracovat naprosto stejně, konají jinak ve svém vnitřním postoji k dílu, v emotivním náboji nebo s jiným důvodem motivace.

Jsou to právě vnitřní postoj, naladění, povaha, sklony, vlastnosti i aktuální stav psychiky a těla, které se zapisují do každé lidské činnosti a ovlivňují tím její výsledek. Zapisují se tzv. mezi řádky.

Dobří psychologové, kteří dovedou číst mezi řádky, poznají, že i když spisovatel píše na řádcích knihy literární příběh o smyšlené osobě, mezi řádky je cítit jeho osobnost.

Stejně tak je tomu v oblasti výtvarného umění nebo hudby, ale přístup k dílu se pozná i v práci řemeslníka. Jde o nezaměnitelný rukopis přístupu.

Ruka a duše milující matky hladí své nemocné dítě úplně jinak, než je pohladí ruka ředitelky nadace pro postižené děti. První ženě jde v pohlazení vždycky o dítě, druhé ženě může jít jen o reklamu.

Nikoli tedy činnost dlaní, ale obsah duše, nikoli spousta slov, ale úmysly srdce jsou tím, co odmění Bůh a co prospívá člověku. Už v první knize Samuelově říká Písmo, že nejde o to, nač se dívá člověk, protože ten vidí jen to, co má před očima, zatímco Hospodin hledí do srdce.

K radosti lidské duše patří poznání, že v lásce je důležitější, co se píše mezi řádky jejího vyznání, než to, o čem hovoří samotná slova.