Bůh tě chce vést k radosti

Když váhání či pochybnosti vyženou z našeho nitra radost, nezneklidňujme se! Velmi často je to pouze malá víra, nic víc. Bez ohledu na naše nejasnosti k nám znovu a znovu jako proud života přichází zcela pokorná důvěra v Boha. A může v nás vytrysknout tato modlitba: "Ježíši Kriste, světlo srdce mého! Ať ke mně již nemluví mé temnoty!" Tato slova napsal ve čtvrtém století jeden křesťan ze severní Afriky poté, co smrt zkosila několik jeho blízkých. Byl to svatý Augustin.

Když k nám začnou promlouvat naše temnoty, mohou v nás vyvolat až závrať.  Takřka z ničeho ale může vykvést pouštní květ, netušená radost. Již dlouho před příchodem Krista napsal jeden věřící toto pozvání: "Nepoddávej se zármutku,  Bůh tě chce vést k radosti" (Srov. Sir 30,21-23). Evangelium má v sobě tak krásnou naději, že v něm můžeme najít radost pro svou duši. Tato naděje je jako otvor, kterým proudí do hlubin naší duše světlo a působí, že máme sílu i v situacích, které jsou očividně bezvýchodné.

Jsou situace, kdy radost ustoupí, naděje se však může obnovit, jestliže se zcela pokorně svěříme Bohu. Existuje vnitřní síla, která v nás přebývá, tajemná přítomnost Ducha svatého. V našich srdcích zaznívá: "Odevzdej se ve vší prostotě Bohu, stačí k tomu i to málo tvé víry." Kde je pramen naděje a radosti? Je v Bohu, který nás neúnavně hledá a nachází v nás hlubokou krásu lidské duše.

"Zmrtvýchvstalý Kristus
činí z lidského života 
slavnost, která nikdy
neskončí."

Zpracováno podle knihy:
Bratr Roger z Taizé, NETUŠENÁ RADOST,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.