O dobrém rozlišování

Člověk by neměl spojovat, co Bůh rozloučil. (W. Pauli)

z knihy O radostech lidské duše , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Výrok rakouského fyzika Wolfganga Pauliho parafrázuje biblický citát o tom, že člověk nemá rozlučovat, co Bůh spojil. Bůh ovšem nespojil jenom muže a ženu, jak o tom hovoří Ježíš v Matoušově evangeliu, ale spojil také člověka s přírodou, dítě s matkou, dar s odpovědností, talent s očekáváním.

Rušením všeho, co je záměrně Bohem spojeno, může člověku přinášet neskutečně falešné uspokojení, ale i skutečně velké problémy. Porušením rodinných svazků trpí děti, zničením národní tradice trpí budoucí generace, rušením přirozeného spojení člověka s přírodou nezíská lidstvo nakonec nic jiného, než zničení sebe sama.

Ve všem, co Bůh spojil, je přirozený zákon. V tom, co Bůh rozděluje, je také přirozený zákon.

Rozděluje pyšné od pokorných, spravedlivé od hříšníků, zrno od plev. Přirozené rozdělování musí respektovat i člověk.

Vždyť chléb upečený ze žita i plev nebo ryba pojídaná s kostmi jsou nestravitelné.

Pokud se člověk pokusí zrušit Bohem dané zákonitosti, neškodí Bohu, ale sobě. Představa, že rušením přirozených zákonů zničíme samotné zákony, je pošetilá. Vždyť skokem z mrakodrapu nezničíme zákon gravitace, ale sami sebe.

K radosti lidské duše patří poznání přirozeného zákona a vědomí, že popřením Boha nezruším jeho existenci, ale smysl vlastní existence. Bůh spojuje i rozděluje svým živým slovem. O něm píše svatý Pavel v listě Židům, že je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.