Nadějná snídaně

Ježíšovým učedníkům se zhroutilo naprosto všechno

z knihy Kotva naděje , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Někdy se pokouším vcítit do situace učedníků na břehu jezera po vzkříšení (Jan 21). Prožili si v posledních dnech nepředstavitelné trauma: ten, kterého milovali, jemuž bezmezně důvěřovali, na kterého „vsadili všechny karty“, byl ukřižován a pohřben. Zhroutilo se jim naprosto všechno. Z bezradnosti a možná i z jistého pudu sebezáchovy Petr navrhne, aby se vrátili k činnosti, kterou přece umějí ze všeho nejlépe, která jim, obrazně řečeno, pomůže najít půdu pod nohama: „Půjdu lovit ryby!“ A oni mu s úlevou odpověděli: „I my půjdeme s tebou!“ (srov. Jan 21,3)

Po únavné noci bez úlovku, kdy se prokřehlí a hladoví pomalu smiřují s myšlenkou, že to asi nebyl úplně geniální nápad, se na břehu objeví zvláštní postava: „Dítky, máte tu něco k jídlu?“ Na cizího chlapa je oslovuje nezvykle důvěrně, ale zároveň jim nechtěně jitří ránu: vždyť za celou noc nic nechytili, nemají nic ani pro sebe! A nejednomu se přitom asi vkrádá vyčítavá myšlenka, že Ježíš je přece povolal, aby se stali rybáři lidí, přičemž oni se teď svévolně vrátili ke svým původním sítím, ke svému „malému jistému“.

Na pokyn neznámého však následuje nový zázračný rybolov, tak jako kdysi, na počátku jejich povolání. Teď už Janovi dochází – je to Pán! Petr to nevydrží a skočí do vody, aby byl na břehu první. A zanedlouho už všichni sedí okolo něj a snídají pečenou rybu, kterou jim přichystal. Stěží si představíme ten tichý úžas, který se jich zmocňuje, a tu překypující radost: tak je to přece jen pravda, on vstal z mrtvých… To ale znamená, že už nezemře – smrt nad ním nemá žádnou moc, žije na věky!

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Kateřina Lachmanová

Témata: Trauma naděje úžas, žasnutí vzkříšení, zmrtvýchvstání, nesmrtelnost

Související texty k tématu:

Ježíš:
- Kdo je Ježíš Kristus?
- Věřím v Ježíše Krista
- Ježíš se netrefil...
- Ježíš je cesta skrze smrt k životu.
- Další texty k tématu Ježíš zde

Naděje

Naděje není odpovědí na všechna naše proč, dává nám ale dost světla a síly, abychom putovali údolím stínů plni důvěry a odvahy.
Budoucnost nebude lepší jen proto, že je budoucností Naději nelze zaměňovat s pouhým lidským optimismem, který je spíše výrazem nálady. Naděje ani neznamená doufat ve splnění vlastních přání. Naděje je něco jiného. Naděje je dar. Dar Božího Ducha…
Být jako strom zasazený u vody (videospot) „Člověk, který doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom, který zapustil své kořeny u vody. Nestrachuje se, nepřestává nést ovoce.” (srov. Jr 17, 7-8)
Do budoucna můžeme hledět s nadějí Do budoucnosti nelze hledět s klidem, ale s nadějí…
I v našich životních turbulencích je Bůh s námi Nad pekelnou branou v Danteho Božské komedii, stojí nápis: „Vzdej se vší naděje!“ Ano, místo bez naděje se stává peklem. Naděje nám ale vlévá vnitřní život. Otvírá nás pro budoucnost...
Mít naději i v pochmurné situaci Budoucnost už dnes prosvítá i skrze zlo, trápení a smrt.
Další texty k tématu naděje zde

Vzkříšení, život po smrti, posmrtný život

Smrtí to nekončí - příběh housenky a motýla (krátké video - Minuta o víře) Narodili jsme se, abychom žili, a ne abychom zemřeli. Smrt není konec, je to jen začátek něčeho nového. Symbolika housenky a motýla.
Být ve spojení s Bohem, pro kterého neplatí smrt Člověk může už na této zemi poznávat Boha, pro kterého smrt neplatí. Může mu důvěřovat, může vrůstat do stále plnějšího spojení s ním. A ta důvěra může jít až k hranici smrti.
Co míní embrya o následujícím životě? V břiše těhotné ženy se ocitla tři embrya. Jedno z nich byl malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik. Malý pochybovač se zeptal: "Věříte vlastně v život po porodu?"
Stěhování na hřbitov Kříže na hrobech neznamenají, že jsme nad někým „udělali kříž“, že „je s ním amen“ čili konec, jak se často říká. Je naopak znamením vzkříšení a naděje.
Další texty k tématu vzkříšení zde