Bůh pokorným dává milost. (Jk 4,6) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Tomasz Weleclawski

Marta a Maria - povídka z Knihy apokryfů

Toho večera přišla Marta k sousedce Támar, ženě Jakuba Grünfelda, která ležela v šestinedělí

z knihy Povídka a pohádka od Karla Čapka , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

"I stalo se, když šli, že on všel do jednoho městečka. Žena pak jedna, jménem Marta, přijala jej do domu svého.
A ta měla sestru, jménem Marii, kteráž seděci u noh Ježíšových, poslouchala slova jeho.
Ale Marta pečlivá byla při mnohé službě. Kteráž přistoupivši, řekla: Pane, nemáš-li o to péče, že sestra má nechala mne samé sloužiti? Protož rci jí, ať mi pomůž.
A odpověděv, řekl jí Ježíš: Marta, Marta, pečlivá jsi, a rmoutíš se při mnohých věcech.
Ale jednohoť jest potřebí. Mariať dobrou stránku vyvolila, kteráž nebude odjata od ní." 
(Lk 10,38-42)



Toho večera pak vešla Marta k sousedce své Támar, ženě Jakuba Grünfelda, kteráž ležela v šestinedělí;

a vidouc, že žár v krbu pohasíná, naložila polen a usedla u ohniště, aby roznítila oheň. A když vyšlehly živé plameny, dívala se ona Marta do ohně a mlčela.

Řekla pak paní Támar: "To jste hodná, Martičko. Vy se tolik nastaráte, ani nevím, jak vám to odplatit."

Ale Marta neřekla nic, aniž odvrátila svých očí od ohně.

Tu zeptala se paní Támar řkouc: "Je to pravda, Martičko, že dnes byl u vás Rabbi z Nazaretu?"

I odpověděla Marta: "Byl."

I sepnula paní Támar ruce a řekla: "To jste měla radost, slečno Marto; já vím, k nám on by nešel, ale vy si to zasloužíte, vy jste tak dobrá hospodyně."

Tu sklonila se Marta k ohni, prudce rovnala polena a pravila: "Já vám řeknu, paní Támar, já bych se raději neviděla. Kdepak by mne napadlo, že teď, před svátky ... Dobrá, myslím si, vyperu si nejdřív ... To víte, naše Marie, co ta toho prádla nadělá. Tak já to nevyprané prádlo házím na hromadu, a najednou »Dobrý den, děvčata«, a on stojí na prahu! Já začnu volat »Marie, Marie, pojď sem«, aby mně jako pomohla honem uklidit tu hromadu košil, - Mařka přiletí, rozcuchaná, a jak ho vidí, začne křičet jako smyslů zbavená: »Mistře, Mistře, vy jste k nám přišel?« a bums, už je před ním na kolenou, vzlyká a ruce mu líbá, paní Támar, já jsem se za ni styděla, co si Mistr musel myslit, taková potřeštěná hysterka, a teď ty špinavé hadry všude, já vám stěží ze sebe vypravila: »Mistře, sedněte si«, a sbírám to prádlo; a Marie ho tahá za ruku a vzlyká: »Mistře, mluvte, povězte nám něco, Rabbóni« Považte si, paní Támar, ona mu říká Rabbóni! A všude samý nepořádek, to víte, jako když se pere, ani zameteno nebylo ... co si on musel o nás myslet!"

"No víte, Martičko," těšila ji paní Grünfeldová, "mužští si té trochy nepořádku zhruba nevšimnou. Já je znám."

"A i kdyby," prohlásila Marta s tvrdě svítícíma očima. "Pořádek má být. Koukejte se, paní Grünfeldová, když byl Mistr na obědě u toho celníka, tak to Marie dovedla mu umýt slzami nohy a utřít je svými vlasy. Já vám řeknu, paní Támar, něco takového bych si já ani netroufala, ale aspoň tu čistou podlahu bych mu chtěla dát pod nohy. To zas ano. A položit před něj ten pěkný kobereček, víte, ten z Damašku. A ne špinavé prádlo. Utírat mu nohy slzami a vlasy, to Mařka svede; ale aby se aspoň učesala, když přijde, to ne; a utřít před ním podlahu, to taky ne. Jen si před ním kecnout na zem a dělat takovéhle oči, a teď povídej, Rabbóni!"

"A povídal?" ptala se dychtivě paní Támar.

"Povídal," děla Marta pomalu. "Usmíval se a mluvil k Marii. To víte, já nejdřív uklidit to prádlo, a pak mu podat aspoň trochu toho kozího mléka a kousek chleba ... Vypadal ušlý a unavený; já vám měla na jazyku, Mistře, já vám přinesu polštáře, odpočiňte si chvilenku, zdřímněte si, my budeme tiché jako dušičky, ani dýchat nebudem, ale to víte, paní Grünfeldová, člověk mu nechce skákat do řeči. A tak jsem jen chodila po špičkách, aby se Marie dovtípila, že má být ticho, ale kdepak!" »Povídejte ještě, Mistře, prosím, prosím, ještě něco,« a on, dobrák, se usmíval a mluvil."

"Ach, to bych chtěla slyšet, co říkal," vzdychla paní Támar.

"Já taky, paní Támar," řekla suše Marta. "Ale někdo musel pro něho ochladit to mléko, aby bylo svěží. A někdo taky musel sehnat trochu medu na chleba. Potom zaskočit k Efraimovým - já to Efraimce slíbila, že sem tam dokouknu na její děcka, když ona musí do trhu, to víte, paní Grünfeld, taková stará panna jako já je někdy k něčemu taky dobrá. Kdyby aspoň byl náš bratr Lazar doma! Ale když Lazar ráno viděl, že se bude prát, povídá: »Holky, nic, já se ztratím; ale ty, Marto, dávej pozor, kdyby tudy šel ten kořenář z Libanonu, kup pro mne to prsní thé,« - on je totiž náš Lazar nějak špatný na prsa, paní Támar, jde nám moc dolů. A tak jsem si pořád myslela, kdyby se Lazar vrátil, dokud je tu Mistr, já věřím, paní Grünfeld, že on by nám Lazara uzdravil; jak jsem slyšela něčí kroky, už jsem letěla před dům a na každého volala: »Pane Ašer, pane Lévi, pane Išachar, kdybyste potkal bratra Lazara, že má hned, ale hned přijít domů!« A při tom vyhlížet toho kořenáře - já nevěděla, co dřív."

"To já znám," pravila paní Grünfeldová. "Rodina dá jednomu starosti."

"Copak starosti," mluvila Marta. "Ale helejte, paní Grünfeld, jeden by taky chtěl poslouchat slovo Boží. Já jsem jen hloupá ženská, taková služka jsem, říkám si, někdo to musí dělat, někdo musí vařit a prát a spravovat hadry a smejčit, a když naše Mařka na to nemá povahu ... Ona už není tak krásná, jako byla dřív, paní Támar; ale ona bývala taková krasavice, že - že - že jsem jí prostě musela sloužit, víte? A přitom si každý myslí, že jsem zlá - paní Grünfeldová, vy to znáte, zlá a nešťastná ženská nemůže nic dobře uvařit, a já nejsem špatná kuchařka. Když je Marie krásná, ať Marta dobře vaří, no nemám pravdu? Ale paní Támar, to vy snad taky znáte: někdy člověk na chvilku, jen na chvilinku složí ruce do klína, a pak mu přijdou takové divné myšlenky: že ti snad někdo něco poví nebo se na tebe tak nějak podívá ... jako by ti říkal: Dceruško, svou lásku nám strojíš a sebe celou nám dáváš, svým tělem smejčíš a udržuješ všechnu čistotu čistotou své duše; vcházíme do tvého domu, jako bys to ty sama byla. Marto, i ty jsi svým způsobem milovala mnoho."

"Ba, je to tak," řekla paní Grünfeldová. "A kdybyste měla šest dětí, Martičko, jako já, tak byste to teprve viděla."

Tu pravila Marta: "Paní Grünfeld, když tak najednou přišel on, Mistr Nazaretský, já jsem se až zhrozila: snad ... snad přichází říci to krásné, nač jako bych tolik let čekala a zrovna do toho nepořádku! Já měla srdce až v krku, mluvit jsem nemohla - já jsem si řekla: to přejde, jsem hloupá ženská, zatím namočím prádlo a zaskočím k Efraimovým a pošlu pro našeho Lazara a zaženu ze dvorka slepice, aby ho nerušily. A pak, když bylo všecko v pořádku, přišla na mne taková krásná jistota: že teď jsem připravena slyšet slovo Boží. Tak jsem tiše, tichounce šla do světnice, kde on seděl a mluvil. Marie mu seděla u nohou, oči s něho nespouštěla." Marta se suše zasmála. "Mne napadlo, jak bych asi já vypadala, kdybych tak na něho poulila oči! A tu on, paní Grünfeld, se na mne tak vlídně a jasně podíval, jako by chtěl něco říci. A já najednou vidím - Bože, ten je hubený! to víte, nikde nic pořádného nesní, ani toho chleba a medu se skoro netkl. A tu mne napadlo: holoubata! Já mu udělám holoubata! Pošlu Mařku pro ně do trhu, a on si zatím chvilinku odpočine. »Mařenko, « povídám, »pojď na okamžik do kuchyně.« Ale Marie nic, jako by byla slepá a hluchá."

"To ona nechtěla nechávat hosta o samotě," pravila chlácholivě paní Támar.

"Kdyby si raději všímala," řekla tvrdě Marta, "aby měl co k jídlu; od toho jsme my ženské, no ne? A když jsem viděla, že Marie nic, jen kouká jako u vytržení, tak - paní Támar, já ani nevím, jak to přišlo, ale já to musela říci. »Pane,« povídám, »to ti je jedno, že má sestra mne nechá posluhovat samotnou? Řekni jí, ať mi v kuchyni pomůže!« Tak to ze mne vyhrklo."

"No a řekl jí?" ptala se paní Grünfeldová.

Tu vyhrkly slzy z palčivých očí Martiných. ",Marto, Marto, pečlivá jsi a staráš se o mnohé věci: ale jednoho jest potřebí, Marie si vyvolila lepší stránku a tu jí nikdo nevezme.' Tak nějak to, paní Támar, řekl."

Bylo chvíli ticho. "A to bylo všechno, co promluvil?" ptala se paní Támar.

"Všechno, pokud já vím," děla Marta, stírajíc si drsně slzy. "Pak jsem šla koupit ta holoubata - zloději jsou to na trhu, paní Grünfeld - a pekla jsem je, a uvařila pro vás tu polévku z holubích drůbků."

"To vím," pravila paní Grünfeldová. "Vy jste moc hodná, Martičko."

"Nejsem," uryla Marta. "Abyste věděla, to bylo po prvé, že jsem holoubata dost nepropekla. Byla tvrdá: ale já - mně všechno padalo z rukou. Když já v něho tak nesmírně věřím, paní Támar!"

"Já taky," řekla zbožně paní Támar. "A co říkal jinak, Martičko? Co mluvil k Marii? Co učil?"

"Nevím," řekla Marta. "Ptala jsem se Marie, ale to víte, jaké ona je třeštidlo - »Já už nevím,« povídala, »na mou duši, já bych ti nemohla poctivě říct ani slovo, ale bylo ti to tak úžasně krásné, Marto, a já jsem tak nesmírně šťastná ...«"

"To taky stojí za to," uznala paní Támar.

Tu Marta hlučně vysmrkala slzy a řekla: "Tak ukažte, paní Grünfeld, já vám převinu toho haranta."

(1932)


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:




(Související) texty k tématu:

Odpočinek, rekreace:

  • Můžeš si odpočinout a nebude ti to chybět Neočekává od nás Bůh čím dál větší výkony, nechce nás úplně vyždímat?
  • Všichni potřebujeme vypnout. Ale jak? Když se potýkáme s únavou a tíha starostí nám sedí za krkem, můžeme mít chuť hodit všechno na chvíli za hlavu a prostě vypnout. 
  • Únavné dny odpočinku Neděle dnes už není dnem odpočinku, ale jen dalším dnem tvrdé dřiny. Neděli si nevychutnáváme, ale doháníme resty. 
  • Proč neděle? Napříč stoletími, napříč generaceni, napříč sociálními vrstvami,  napříč politickými názory, v dobách zlých i dobrých se po celé zeměkouli vždy v neděli setkávali naši bratři a sestry, aby oslavovali vzkříšeného Krista, i své vlastní budoucí vzkříšení a aby čerpali sílu do životního putování na cestě do našeho domova u Boha.
  • V době „zábavního průmyslu“ není lehké si odpočinout Odpočinout si dnes není jednoduché.
    Existuje totiž i falešný, při keterém si neodpočineme...
  • Rekreace a odpočinek - tipy jak ne/odpočívat Slovo rekreace pochází z latiny a znamená: re - creatio, neboli znovu - stvoření. Život člověka má rytmus práce a odpočinku. Má odpočívat a dovolit i druhým, aby si mohli oddechnout. 
  • Dovolená není jen přestávka od práce  Většině z nás je uhoněnost a vystresovanost nepříjemná a hledáme příležitost, jak z toho kolotoče na chvíli vypadnout. Ale o dovolené nás pak mnohdy straší představa, že až se vrátíme, všechno se rozběhne nanovo...
  • Dovolená: vystoupit z kolotoče pro křečka Nedávno jsem ukončil jeden kurs s manažery jedné velké firmy. Svěřovali se mi, že touží po vnitřní svobodě a po úniku z ubíjejícího života – po úniku jakoby z kolotoče pro křečka. 
  • Odpočinek z donucení ? Pokud si neodpočineme, donutí nás k tomu naše tělo (násilím).
  • Odpočívat? Proč? Jak? Někteří lidé mají tolik práce, že volný čas vůbec nemají. Někdy je to vlivem životních okolností. Často si to však v životě zařídili tak, aby volný čas neměli.

Láska:

Povídky, příběhy:
- Kup si los (kniha příběhů Briana Cavanaugha)
- Povídky z verandy (Phillip Gulley)
- Pěstování kořenů Za co se vlastně máme modlit?
- Vše má svůj pravý čas Prosté úvahy o tom, jak dobře žít
- Beletrie a povídky na tomto webu

Organizace času a práce

Žena
Ježíš vrátil ženám důstojnost 
Žena podle Božího záměru 
Bůh ženu nestvořil jen jako pomocnici v domácnosti 
Žena za volantem aneb: „Krávo!“
Co chtějí říci ženy ženám (soubor příběhů ze života)
Identita ženy ve světle stvoření (prof. dr. Miroslav Zedníček)
Marie Magdaléna 
Marta a Maria - povídka z Knihy apokryfů
Mezinárodní den žen MDŽ, nebo Den matek?
Žena v pojetí filosofické antropologie (Mons. ThDr. Karel Vrána) 
Bůh je stvořil jako muže a ženu legenda 
Bůh není ani muž, ani žena...
Jak jsem si vysnívala svou budoucnost
Jakého muže si pořídí vaše dcera 
Je pošmourné zimní lednové ráno. A já mám nějakou chřipku. 
Jsem úplně normální holka, snílek, která vždy toužila po dobrodružství…
Nebyla to prostitutka, ale plačící žena
Nikdo na smrtelné posteli nelitoval, že nebyl více v kanceláři
Princezna a král
Přátelství žen
MDŽ - Mezinárodní den žen - 8.3.
Muži naříkají kvůli ženám
Nebeský Otec mi nahradil tátu... 
Neohýbat hřbet – řeholnice na tanku
Rád bych se svou ženou více mluvil, ale nevím, co bych měl říkat…

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody. (Jr 17,5)

Nejsvětější Trojice

Nejsvětější Trojice
(20. 5. 2024) V  neděli po Letnicích (Slavnosti seslání Ducha svatého) se připomíná mysterium Boha v Trojici.

Letnice, Svatodušní svátky...

(16. 5. 2024) Letnice se slaví padesátý den po Velikonocích. Jsou vyvrcholením, naplněním Velikonoc. Datum Letnic v roce 2024:…

15. květen - Mezinárodní den rodiny

(14. 5. 2024) 15. květen je od roku 1994 ustanoven jako Mezinárodní den rodiny. Texty k tématu: rodina (v katalogu), rodina (v…

Český den proti rakovině 15. 5. 2024

Český den proti rakovině 15. 5. 2024
(13. 5. 2024) Od 15. 5. 2024 probíhá na celém území tradiční veřejná sbírka Ligy proti rakovině Praha. 

Jen když jsme si jisti budoucností, můžeme žít v přítomnosti

Jen když jsme si jisti budoucností, můžeme žít v přítomnosti
(10. 5. 2024) Naděje dává odpověď našemu srdci, ​když se v nás objeví otázka: „Co se mnou bude?“