Únavné dny odpočinku

Neděle dnes už není dnem odpočinku, přemítání a relaxace, ale jen dalším dnem tvrdé dřiny. Neděli si nevychutnáváme, ale doháníme resty. Sekáme trávu, místo toho, abychom prosekali naše myšlenky, pereme prádlo, a ne své duše. Doděláváme práce, na které jsme zapomněli, místo abychom zapomněli na práce, které jsme dělali, a užívali si domova. Světit den odpočinku pro nás znamená šestnáctihodinovou pracovní dobu, do které se snažíme vecpat tolik povinností, kolik je v lidských silách, abychom ulevili našim neuvěřitelně nabitým pracovním rozvrhům. Neděle má co dočinění spíše s děláním než s neděláním.

Sami víte, jak jste zaměstnaní. Udělejte si seznam všech věcí, které obvykle děláte v neděli. Kolik z nich vás vede k Bohu? Jak by vás vaše činnosti mohly lépe vést k Bohu?

Bůh neustanovil den odpočinku, protože ho potřebuje on – on přece není nikdy unavený – ale protože ho potřebujeme my. V neděli nás zve k rodinné večeři a ke společnému stolu, volá nás zpátky z míst, na kterých pracujeme, aby nás učil milovat a užívat si společného setkávání.

***

Se svolením převzato z knihy: Crash test, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde.