Všichni potřebujeme vypnout. Ale jak?

Když se potýkáme s únavou a tíha starostí nám sedí za krkem, můžeme mít chuť hodit všechno na chvíli za hlavu a prostě vypnout.   Možná se sesuneme do křesla.  A abychom zapomněli, zapínáme televizi nebo se snažíme přebít všechno jinou činností.

Jistě, potřebujeme vypnout, potřebujeme odpočinek! Ale ne každý odpočinek nás občerství. Pokud totiž zůstaneme v křesle u TV a nevytáhneme své starosti a únavu před Boha, nemá šanci s nimi pohnout. 

Pokud to ale uděláme, může do naší situace promluvit. Neudělá pro nás pravděpodobně zázrak a během modlitby neodstraní horu problémů, nedorozumění ani příčiny našich starostí.  Ale přijde, stejně jako k velkému zástupu vyčerpaných, aby nám promlouval k srdci.

Možná teď sedíme unavení, nechce se nám o věcech přemýšlet  a ve skrytu snad čekáme zázrak. Je však třeba se znovu zvednout, najít prostor a čas ke ztišení, předložit Bohu svůj život, abychom mohli zaslechnout, co k nám do naší konkrétní situace promlouvá. Ježíše je třeba, stejně tak jako to dělaly zástupy, hledat. Vytrvale a neodbytně, možná navzdory pocitům, že ho nelze najít a slyšet. Pak  můžeme zakusit občerstvující a uzdravující moc jeho slov. Těch, co dávají sílu, pozvedají z naší neschopnosti a únavy. On nás dovede k vodám, kde si můžeme odpočinout.

Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, 
a já vás občerstvím.
Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě,
neboť jsem tichý a pokorný srdcem,
a naleznete pro své duše odpočinek." (Mt 11, 28)