Jak si uchovat pokoj?

Náš mozek je vycvičen zajistit naše přežití, a proto vyhledává a upozorňuje nás na cokoliv, co by nás mohlo ohrozit. A to i tehdy, když se nic takového neděje, ale mohlo by. A tak řeším, jak zvládnu to a to, co když něco nevyjde tak, jak jsem si přál nebo jak jsem očekával, co když něco pokazím nebo se stane něco nepříjemného…

Jestli mi něco vezme pokoj, často nezáleží na tom, co se skutečně stalo či děje, ale na tom, z jaké strany se na to podívám, co si z toho vyberu, jak si to vnitřně zhodnotím, jak to zasadím do celého kontextu svého života, co si z toho odnesu. Stejnou situaci můžu zhodnotit jako totální průšvih nebo katastrofu, nebo jako postrčení zkusit to znovu a jinak, jako příležitost naučit se něco nového, poporůst.

A co může být ono jedno, které je třeba? Například to, že dnes stačí soustředit se na dnešek s jeho úkoly, výzvami a starostmi. Dnes nemusím vyřešit všechny problémy svého života, ani starosti o zítřek (viz Mt 6, 34).

Inspirací a pomocí mi může být modlitba o pokoj předávaná v různých variantách a připisovaná nejrůznějším autorům:

Bože, dej mi klid přijmout to, co změnit nemohu,
odvahu změnit to, co změnit mohu,
a moudrost jedno od druhého rozpoznat.