Zažili jste někdy posměch druhých lidí?

Natrefili jste někdy na arogantního člověka, kterého jste potřebovali?

Zažili jste už někdy posměch či pohrdání od druhých lidi? Nebo z vás někdo udělal „blbce“ v oboru, ve kterém se nevyznáte, ale on je v něm více zkušený než vy? Anebo to byl dokonce odborník a vy jste od něj očekávali profesionální službu, pomoc, či pochopení?!

Mohli jste se takto možná setkat s nějakým automechanikem, či lékařem, zdravotní sestrou, řemeslníkem, učitelkou, nadřízeným, kolegou, spolužákem, kamarádem, svým rodičem, manželkou, manželem, duchovním, policistou, úředníkem, politikem atd. atd.

A jak toto souvisí s výše uvedeným biblickým citátem „…vy boháči: plačte…“? Zcela zásadně!

Každý z nás je v něčem „bohatý“

Každý člověk je totiž něčím od Boha nadaný, obdarovaný a vybavený. Každý člověk má nějaké talenty a vlohy, kterými může být užitečný a prospěšný. Každý z nás je „bohatý“ - něčím jiným.

Někdo umí naslouchat a vcítit se do druhého, jiny umí povzbudit, další umí opravit počítač, jiny umí skvěle učit a vysvětlovat, další umí vařit, léčit, ošetřovat, vychovávat, někdo je dobrý ředitel, politik, někdo jiný zdědil velké peníze, anebo je umí vydělávat, někomu dalšímu se daří v podnikání…

Své talenty můžeme využít i zneužít

Rozhodující ale je, jak toto bohatství každý člověk používá. Každá vloha – talent – „bohatství“ lze totiž používat k prospěchu svému i druhých, anebo si ho nechat jen pro sebe, či ho dokonce namířit proti druhým.

Z Bible vyplývá, že Bůh stvořil lidi jako různé části těla, které se mají harmonicky doplňovat a solidárně si pomáhat. Nemají si konkurovat, navzájem se manipulovat, či proti sobě bojovat.

Kdo si ucpe ucho při chuďasově křiku, nedojde sluchu, až sám bude křičet

Bůh nás každého tedy vybavil něčím, čím můžeme být ostatním prospěšní a očekává to od nás. Každý z nás pak tomuto Bohu jednou staneme tváří v tvář. A staneme také tváří v tvář i všem těm lidem, kterým jsme svým bohatstvím byli prospěšní, či naopak jim pomoc odmítli, anebo dokonce jsme naše vlohy použili proti nim. Tehdy naše jednání bude k naší oslavě, či se obrátí proti nám…

Bůh sám se totiž navíc ztotožňuje se všemi potřebnými lidmi: „Cokoliv jste učinili jednomu z těch nejposlednějších lidí, mně jste učinili. A cokoliv jste neučinili jednomu z těch nejposlednějších lidí, ani mně jste neučinili. (srov. Mt 25,31-46). Jinde v Písmu pak stojí: „Poklady nahromaděné křivým jazykem jsou léčkou smrti. Kdo si ucpe ucho při chuďasově křiku, nedojde sluchu, až sám bude křičet“ (srov. Přís 21,1-13). A „Neodpírej prokázat dobrodiní, když je v tvé moci. Nechystej proti bližnímu zlo…“ (srov. Přís 3,27 -29).

A co já s tím?

Každý z nás umí vypočítat mnoho věcí, které neumíme, které se nám nedaří, v čem jsou druzí lepší, úspěšnější, prospěšnější. Ale není nutné a ani dobré se navzájem srovnávat, porovnávat a závidět si, čím je kdo nadaný, co kdo obdržel „do vínku“. Je ale potřeba hledat a nacházet to dobré „bohatství“, které je vloženo právě do mě. A s tím pak být prospěšný svému okolí. I v maličkostech. A s láskou – která každému našemu jednání dává nikdy nekončící a věčný užitek.

Takové jednání je pak zdrojem radosti a pokoje.
Pro nás i pro naše okolí.
Radosti věčné.