Nepoddávej se zármutku, Bůh tě chce vést k radosti

Stále se radujte

Dlouho před příchodem Krista napsal jeden věřící toto pozvání:
„Nepoddávej se zármutku,  Bůh tě chce vést k radosti.“ (Sir 30,21-23)
Když cokoliv zahání Boží radost v nás, nezneklidňujme se! 
Bez ohledu na naše nejasnosti se nám znovu a znovu
jako proud života nabízí pokorná, zcela pokorná důvěra v Boha. 

A může v nás vytrysknout tato modlitba:
„Ježíši Kriste, světlo srdce mého! Ať ke mně již nemluví mé temnoty!“ 
Tato slova napsal ve čtvrtém století křesťan ze severní Afriky poté,
co smrt zkosila několik jeho blízkých. Byl to svatý Augustin.

Když k nám začnou promlouvat naše temnoty, mohou v nás vyvolat až závrať. 
Takřka z ničeho ale může vykvést pouštní květ, netušená radost.

Bez přestání se modlete

Modlitba nás nevzdaluje od zájmu o svět.
Naopak, není nic zodpovědnějšího než modlitba:
čím víc žijeme pokornou modlitbou,
tím více jsme vedeni k lásce a k tomu,
abychom ji vyjadřovali svým životem.

A je k modlitbě zapotřebí mnoho slov? Ne.
Víme, že i pár slov, často velmi neobratných,
stačí k tomu, abychom mohli Bohu všechno odevzdat,
své obavy i své naděje. 

Cesta, která vede z neklidu

Jestliže se odevzdáme Duchu božímu,
nalezneme cestu, která vede z neklidu k důvěře.
Řekněme mu ve svém srdci:
„Duchu svatý, dej, abychom se v každé chvíli obraceli k tobě.
Tak často zapomínáme, že v nás přebýváš,
že se v nás modlíš,  že v nás miluješ.
Tvá přítomnost v nás je důvěra a nepřetržité odpouštění.“ 

Prostá krása společné modlitby

Modlitba je pokojná síla, která na člověka působí a nedá mu jen tak dřímat.
Z ní čerpáme nezbytnou sílu. 
Pro někoho ale může být modlitba o samotě velmi těžká.
Takovému člověku se nabízí i modlitba společná.
Krása společné zpívané modlitby, třeba jen ve dvou či ve třech,
je neocenitelnou oporou duchovního života.
Z prostých slov a dlouho opakovaných melodií může vyzařovat radost.
Při společně zpívané modlitbě člověk cítí, jak v něm sílí touha po Bohu,
a může prožívat kontemplativní očekávání.

Ano, ať se raduje naše srdce!
Prostá krása společné modlitby je místem,
kde se obnovuje duch chvály.
Nepatří snad zpívaná modlitba jakoby k prvním darů našeho vzkříšení?

Je úžasné, že v době, kdy jsme v mnoha zemích světa svědky ochabnutí víry,
se nám Duch svatý dává především skrze společnou modlitbu.