Krása a velikost věčného života

Druhého člověka můžeme poznat,
jen když nám to dovolí,
když před námi projeví, kým je.
Bůh se nám takto dává poznat v  Ježíši.

Věčný život spočívá v poznání jediného pravého Boha, který poslal Ježíše Krista, aby zjevil Jeho jméno lidem skrze slova, která od Něj přijal. Tak nějak by se dala shrnout Ježíšova slova z citované kapitoly Janova evangelia. Nicméně dost záleží na tom, jak moc pronikneme do hloubky těchto slov.

 „Poznat“ někoho má v biblickém kontextu velmi silný význam. Znamená to učinit s ním hlubokou, až intimní osobní zkušenost. Druhého člověka můžeme poznat, jen když nám to dovolí, projeví před námi, kým je. A takto se nám zjevuje Bůh, tedy dává se nám poznat skrze Ježíše Krista. Nejde o informace, ale o sdílení hloubky své osobnosti, svého nitra.

Také „jméno“ není jen označením, abychom věděli, o kom mluvíme. Jméno v bibli vyjadřuje identitu a poslání člověka, jeho místo v Božím plánu, jeho podstatu. Zkrátka kým nositel toho jména je. Znát něčí jméno znamená znát ho úplně. Navíc otevírá možnost se k němu osobním způsobem obracet a komunikovat s ním. Když tedy Ježíš zjevuje Boží jméno, sdílí s námi svou zkušenost s tím, jaký je jeho Otec, umožňuje nám vstupovat s ním v osobní kontakt a zakoušet jeho podstatu. Právě v tom, je krása a velikost věčného života.

A jak se toto poznání uskutečňuje?

Božím slovem.

To, co Otec vyslovuje ke svému Synu, on sdílí s námi. A podle První knihy Mojžíšovy, co Bůh řekne, to se stane skutečností. Proto přijímat slovo, které Bůh vyslovuje ke svému Synu, znamená skutečně ho poznávat a stávat se také Božím dítětem. Když v sobě necháme Boží slovo znít, poznáváme Otcovu podstatu, kterou je nekonečná a bezpodmínečná láska. Ta v nás utváří naši pravou podstatu milovaných Božích dětí.

Z toho je možné čerpat život věčně.