Ježíš se i nás dotýká a říká nám: „Otevři se!“

V mládí jsem na jedné brigádě měsíc spolupracoval s neslyšícím kolegou. Bylo to docela zajímavé. Rád se učím nové věci, tak mě bavilo učit se znakovému jazyku. Občas jsme zažili dost legrace, když jsme si pouze znakovali a sledovali reakce okolí. Důležitější ale bylo, že jsem mohl nahlédnout do toho, jak velkou sociální izolaci hluchota představuje, jak je pro neslyšící obtížné naučit se mluvit, rozumět abstraktním pojmům atd.

V Ježíšově zázraku uzdravení hluchoněmého je klíčové slovo „Effatha, otevři se!“ My, co si myslíme, že slyšíme a umíme mluvit, možná potřebujeme to samé. Můžeme být uzavření, a tak neslyšet, i když slyšíme. Často slyšíme jen to, co chceme, ostatní umíme vytěsnit. Předpokladem naslouchání je otevřenost vůči druhému, vůči Božímu slovu. Otevřenost i vůči tomu, co se mi na první poslech nelíbí, co nechci slyšet, co překračuje škatulky, do kterých jsem si druhé vtěsnal.

Otevřít se druhým a být schopen jim naslouchat je nezbytné i proto, abychom slovy evangelia „mluvili správně“. Někdy potřebujeme i my rozvázat jazyk, abychom dostali odvahu a řekli správné slovo ve správnou chvíli. A jindy potřebujeme být dost vnímaví, aby nám z pusy nevyšlo něco necitlivého či zraňujícího.

Ježíš se i nás dotýká a říká nám: „Otevři se!“ Chci naslouchat druhým lidem i Bohu s otevřeností, abych mohl mluvit správně? Jsem ochoten otevřít se?