Kapitoly
10. 12. 2009
10. 12. 2009
Milý Josefe
Milý Josefe, "VELKÝ ZAPOMÍNANÝ" synu Davidův, nemohl jsem odolat pokušení, abych ti napsal, protože mnozí, hlavně o Vánocích, věnují větší pozornost Jezulátku nebo tvé snoubence Marii než tobě. I když v evangeliu vypadáš skoro nenápadně, velmi jsi přispěl k vykoupení lidstva. Tvá úloha byla tichá, mlčenlivá, ale nebyla druhotná. Tvé svědectví vrhlo světlo na dějiny a svítí v nich stále. Drahý Josefe, tvá skrytost nás vede k zamyšlení a pomáhá nám, abychom byli "více lidmi", když jsme pohrouženi do skutečnosti, ve které tlachání a hřmot našich aktivit znemožňují mlčení… | Přečíst celý článek10. 12. 2009
Milý nepochopený Ježíšku
Milý Ježíši, tentokrát chci napsat přímo tobě. Především proto, že když mluvíme s tebou, snáze pak mluví lidé o tobě. Potom proto, že teď píšou "dopisy Ježíškovi" jen děti. A mně se líbí cítit se dítětem a občas se jím znovu stát. Což jsi kdysi neřekl, že nevejdeme do nebeského království, nestaneme-li se nejdříve znovu dětmi? Posléze se mi zdá spravedlivé, abychom pokaždé odpověděli na četné "dopisy", které jsi nám napsal, které nám dosud píšeš a které my ani nečteme. Víš, jaký je rozdíl mezi dopisem adresovaným tobě a dopisem určeným lidem, jako jsem já? Určitě… | Přečíst celý článek10. 12. 2009
Milý Petře,
Milý Petře, když ti píšu, myslím znovu na onen večer, kdy stál Ježíš před soudem a byl pak odsouzen k smrti a ty ses na dvoře ohříval u ohně. Tam jsi ho zapřel. Sázím se, že když jsi zradil Ježíše, pak přestože jsi byl tak blízko u ohně, aby ses zahřál v nočním chladu, mrazilo tě na celém těle a u srdce. Vždyť když někdo miluje, ale uvědomí si, že chybil, srdce mu zledovatí! Proléval jsi slzy, když sis uvědomil, cos udělal, protože je pravda, co o tobě píše Heinz: "Petr nezapírá Ježíše z pouhé zbabělosti. Nikdy se neprojevil jako zbabělec. Nechybí mu charakter, ochabuje jeho… | Přečíst celý článek10. 12. 2009
Milý Poncie Piláte,
Milý Poncie Piláte, mnohým nejsi sympatický, kvůli tomu historickému umývání rukou. Ve jménu Říma, velkého Říma, jsi vládl od r. 26 do 36 po Kr. v Judsku, Samařsku a Idumeji. Vzpomínáš si, pravda? Ta doba je pryč! Avšak vývoj dějin tě chtěl mít věčně aktuálním. Vzpomínka na tvou osobu časem nezevšedněla. Ale jaké hrdinské činy jsi vykonal, aby si tě generace zapamatovaly a dějiny tě učinily nesmrtelným? Kdyby byl císař tušil tohle všechno, byl by jat bledou závistí a byl by tě bez váhání odvolal do Říma. Tvá pověst je spjata s jistým Ježíšem z Nazaretu, kterému všichni říkali… | Přečíst celý článek10. 5. 2010
Minimální investice pro dobrou modlitbu
Někdy se rozhodneme, že začneme vážně s pravidelnou modlitbou. Dokonce pokročíme tak daleko, že překonáme všechny fyzické překážky a návnady, uděláme si skutečně čas, vytáhneme Písmo, dopravíme se na místo vhodné k modlitbě, zasedneme nebo zaklekneme – a následující půlhodinu strávíme v naprosto bezbožném klimbání. K dobré modlitbě přitom chybí z naší strany třeba jen maličkost – nevhodná poloha, nedostatek vnitřního sebezáporu nebo minimální představa o tom, jak se vlastně chci modlit. V tomto směru se vyskytují zajímaví experti. Za mého pobytu v misijní komunitě na Maltě s námi rok… | Přečíst celý článek2. 3. 2005
Minoritský perník
Dej na vál mouku, cukru, medu, strouhané ořechy, oříšky, mandle. Co máme po ruce. Koření dle libosti, citronovou, pomerančovou kůru, 2-4 žloutky. Rozetřeného amonium s dráslem a rumu na to. Vypracuj v tuhé těsto. Upeč 2-3 kousky na zkoušku. Nerozběhne-li se, dělej perníčky. Dávej na povoskovaný plech, potři vejcem, peč. Je-li těsto slabé, přidej mouky. Recept podle oka a jazyku. | Přečíst celý článek1. 4. 2003
Minulost stále nosíme v sobě
Rodina, z níž člověk vychází, je zásadním vztažným bodem jeho osobního rozvoje. Je to právě ona s celou svou historií, která ovlivňuje rozhodujícím způsobem osobní životní příběh člověka i jeho budoucí rodiny. V této historii narůstají a také se řeší všechny nejdůležitější lidské problémy. "Každý aktuální stav je určitým způsobem poznamenán pečetí sledu předcházejících stavů" - tvrdí Roman Ingarden. (...) Celá minulost je sama ze sebe neustále automaticky konzervována. Doprovází nás v každém okamžiku našeho života." Všechna lidská zranění vznikají v historii života a pouze… | Přečíst celý článek8. 6. 2002
Mise
Byl jsem tehdy předsedou Berlínské biskupské konference a v této funkci jsem tam pronesl kázání…Prohlásil jsem, že země mezi Odrou, Nisou a Verou není produktem reálného socialismu, nýbrž stvořením Božím. Proto za ni neseme odpovědnost… že nechceme následovat žádnou jinou hvězdu než tu betlémskou. To všichni lidé hned pochopili, neboť na každé radnici i na každé továrně byla namontována sovětská hvězda… Papeži jsem také řekl: „Svatý Otče, pokud opustím Berlín, budeme nevěrohodní.“ Odpověděl: „Budete prvním z mnoha východních Němců, kteří odejdou do západního Německa, - mnoho západních… | Přečíst celý článek4. 5. 2007
Misie teprve začíná
Tato úvaha vychází z úvodu misionářské encykliky Jana Pavla II. Redemptoris missio z prosince 1990: „Poslání Krista Vykupitele, které je svěřeno církvi, zdaleka ještě není splněno. Jediný pohled na lidstvo v jeho celku na konci druhého tisíciletí nám ukazuje, že toto poslání vázne dosud v začátcích.“ To je vážné tvrzení. Jak můžeme říci, že po dvou tisících let je poslání církve teprve v začátcích? Nejde o řečnický obrat, aby se znovu rozproudila církevní činnost, poněkud upadající v naší Evropě, která je mnohem víc zaujatá sama sebou? Křesťanství si musí znovu najít místo na prahu světa,… | Přečíst celý článek4. 5. 2007
Misijní církev
Láska zneklidňuje a připomíná. Neexistuje řešení na všechno, ale nemůžeme zavřít srdce jen proto, že nemáme řešení. Současný křesťan prožívá setkání se svým bližním na ulici své čtvrti, na cestách města, ale také v pomyslném světě, který zkracuje všechny vzdálenosti. Současný křesťan je člověkem univerzálním: není možné, aby nepěstoval tuto složku svého lidství. Takto je povolán, aby objevil možnosti tohoto stavu a změnil pomyslný vztah s tím, kdo je daleko, ve vztah skutečný a citový. Je důležité, aby vzdálení nebyli jen problémem, ale aby se stali známou skutečností. Myslím, že v… | Přečíst celý článek2. 3. 2005
Misionářem v Africe
Spletité cesty ke studiu na gymnáziu a legálním přijímacím zkouškám dovedou nakonec Martina Bormanna k hlubšímu poznávání křesťanské víry. V Bormannovi postupně dozrává rozhodnutí stát se misionářem. V roce 1961 začíná jeho „africké dobrodružství“ plné zvratů a dramatických zážitků. Občanská válka Asi od poloviny roku 1963 hlásili misionáři a správní místa z provincie Kwilu zvýšenou propagandistickou činnost proti místním úředníkům a centrální vládě. Na konci roku začalo docházet k prvním výtržnostem a k vraždám lidí, kteří odmítali spolupracovat s povstalci. V buši se… | Přečíst celý článek23. 3. 2010
Misionáři se musejí nejdříve naučit domorodý jazyk
Zabýval jsem se otázkami sociální komunikace, verbální i neverbální, a problematika řeči víry mi přitom vždycky ležela na srdci. Kdybych měl formulovat nejdůležitější závěr svého poznání, tak je to domněnka, že mnoha lidem, a bohužel i křesťanům, nedochází, že existují dva druhy verbální komunikace. Jednak je to řeč logická, řeč rozumu, jejímž ideálem je matematická definice. Co je to kruh? Soubor bodů, které mají od jednoho bodu stejnou vzdálenost. Je to tak přesné a jasné, že člověk až žasne. Řeč víry ale není řeč logická; ne, že by nebyla logická, ale není jí v prvé řadě – je to řeč… | Přečíst celý článek16. 11. 2010
Místo pokoje
Začíná adventní doba a zapalujeme první svíci na adventním věnci. Právě v této mrazivé a tmavé době před Vánoci se v nás probouzí touha, aby se nad naším životem, plným temných zákoutí, hran a rozbolavělých míst, rozestřelo něco tak teplého a světlého, jako je světlo svíce. Kde se v nás bere ta touha, jež docela neuhasíná dokonce ani v těch, kteří odkládají Vánoce jako pouhý sentimentální „svátek dětí“, který v naší konzumní společnosti ještě tak nanejvýš dokáže naplnit pokladny obchodů? Ptala jsem se sama sebe, odkud ví mladé ptáče, že existuje nějaký „jih“, když tam zatím ještě nikdy… | Přečíst celý článek27. 10. 2010
Místo pro otce!
Proč se otcové tak často drží stranou a přenechávají náboženskou výchovu dětí svým manželkám? Příčin je mnoho. Připomeňme jen, že mnoho otců od rodin vzdaluje jejich náročné zaměstnání. Doma jsou méně často než jejich manželky, a proto také s dětmi tráví méně času. Nebo jiný příklad: kolik otců se vrací domů, až když už jsou nejmenší děti v posteli, a tedy i po společné modlitbě! Hlubší důvod tohoto stavu spočívá v tom, že mnoho otců o svých schopnostech být dobrými křesťanskými vychovateli pochybuje. Právě to říká i Denis: „Manželka to dělá mnohem lépe než já… Cítím se nemotorný… | Přečíst celý článek6. 2. 2003
Mladá žena tiše plakala v bezútěšném žalu
Mladá žena, která seděla kousek ode mne, tiše plakala a její slzy svědčily o nevýslovně hlubokém, bezútěšném žalu. Před týdnem jí takzvaně "náhodou" zahynul manžel a zanechal ji s dvěma malými dětmi prázdnotě. Cestou do práce ho na Wall Street zabil kus padajícího zdiva, které se záhadným způsobem oddělilo od dobře udržované budovy. Pojišťovny takové věci někdy označují jako "Boží skutek". Dvojice prožila pěkné manželství - přes všechny náročné situace provázející vznik nové rodiny. Ti dva byli skutečně "jedno tělo". V jediném okamžiku žena rázem přišla o půl života. Dvě malé děti -… | Přečíst celý článek21. 1. 2002
Mládenci v ohnivé peci
Na této stránce najdete omalovánku s biblickým odkazem Stránka je určena k vytištění. Když kliknete na obrázek, zobrazí se vám samostatně v prohlížeči a pak si jej můžete vytisknout. | Přečíst celý článek31. 5. 2006
Mladý pastýř a obr
Celé dny byl David s otcovým stádem ovcí na horských pastvinách. Občas některá ovce zabloudila a on ji šel hledat, aby ji přivedl zpátky. Někdy chtěl hladový šakal, nebo i medvěd či lev uchvátit kus z jeho stáda. Pak potřeboval David všechnu svou sílu a chytrost, aby šelmu odehnal a ovci zachránil. Většinu času neměl nic nebo skoro nic na práci, kromě toho, kdy stádo vedl na novou pastvinu, kde byla tráva hustá a zelená. David se ale nenudil. Cvičil se ve střelbě s prakem, až z něj byl skvělý střelec. A hrál na svoji citeru, často hrál písně, které sám složil. Začal být se svojí hrou… | Přečíst celý článek28. 5. 2002
Mlčení jako sjednocení
K metropolitovi Anthonymu přišla jedna stará paní a stěžovala si, že přes mnohé modlení nemá nikdy pocit Boží přítomnosti. Metropolita jí poradil, že se v příštích týdnech nemusí vůbec modlit. Má prostě čtvrt hodiny sedět na místě, vycítit mír ve svém pokoji a radovat se z něho, a potom před Boží tváří plést. Po nějaké dobře přišla zase a vyprávěla: „To je úplně pozoruhodné. Když se modlím k Bohu, přesněji řečeno, když k němu mluvím, necítím nic. Ale když sedím tiše proti němu, cítím, že jsem obklopena jeho přítomností“. Benedikt chápe modlitbu podobně jako ustavičný život před… | Přečíst celý článek28. 5. 2002
Mlčení jako slyšení
Když jsme vyprávěli Bohu všechno, co nás tísní, máme se s tím spokojit. Máme se spolehnout, že Bůh to slyšel a že u něho je všechno dobře uloženo. Nemáme se ustavičně točit kolem sebe a Boha používat jenom jako posluchače, který sám nemá co říci. Tak se to stává i v rozhovoru mezi lidmi. Mnozí používají někoho jen jako nádobu na smetí: Vyprávějí o sobě, ale nechtějí slyšet vůbec žádnou radu. Jakmile jim odpovíme, mají za to, že jsme zkrátka neporozuměli, že naše rada nebere ohled na jejich konkrétní situaci, že nemáme ani ponětí, jak na tom doopravdy jsou. Když zpozoruji, že nejsem brán vážně… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
