Misionářem v Africe

Od roku 1960, kdy byla vyhlášena nezávislost Konga, byly všechny dveře a okna směrem ven chráněny těžkými mřížemi

z knihy Život proti stínu - Martin Bormann jr. , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Spletité cesty ke studiu na gymnáziu a legálním přijímacím zkouškám dovedou nakonec Martina Bormanna k hlubšímu poznávání křesťanské víry. V Bormannovi postupně dozrává rozhodnutí stát se misionářem. V roce 1961 začíná jeho „africké dobrodružství“ plné zvratů a dramatických zážitků.

Občanská válka

Asi od poloviny roku 1963 hlásili misionáři a správní místa z provincie Kwilu zvýšenou propagandistickou činnost proti místním úředníkům a centrální vládě. Na konci roku začalo docházet k prvním výtržnostem a k vraždám lidí, kteří odmítali spolupracovat s povstalci. V buši se vypalovaly školy, protože učitelé placení státem byli považováni za nepřátele. Následoval systematický hon na všechny, kteří jakoukoli formou spolupracovali se státem. Misionářské stanice v zázemí měst byly odříznuty. Koncem ledna se objevily první oběti mezi misionáři…

V úterý 24. listopadu mě vzbudil výkřik jednoho kolegy z pokoje: "Letadla! Proboha, budou bombardovat!" Náš třetí spolubydlící už byl pod sprchou. Měli jsme pokoj na straně k řece. Viděli jsme dva dvoumotorové bombardéry letící nízko nad městskou čtvrtí na levém břehu. Znělo ovšem ještě jiné, mnohem hlubší vrčení. Rychle jsme se oblékli a vyběhli ven. Mraky visely nízko, ale nepršelo. Náhle se nad námi vynořilo ohromné letadlo, jen chvíli viditelné mezi cáry mraků. Nebyl to bombardér, nýbrž dopravní letadlo s velkou záklopkou na zádi.

Ve městě se začalo střílet, palba byla stále častější. V plné kapli se sloužila mše, další spolubratři spěchali, aby také slavili bohoslužbu. Umírání i osvobození bylo tak blízko…

Pak jsme se rozdělili v prostorech s výhledem ven, zůstali jsme ale mimo přímý pohled zvenčí. Z jedné rodiny v blízkosti letiště někdo telefonoval: "Skáčou!" O něco později přišel další telefonát: ,Jsou na zemi, jsou to Belgičané." Teď začal závod s časem. Z letiště k našemu domu bylo asi osm kilometrů. Pokusí se simbové vniknout dovnitř?

Centrum tvořila čtyřúhelníková budova s téměř čtvercovým dvorem uprostřed. Na jedné straně byla kaple, jídelna a kuchyně se spížemi, ve druhém křídle ložnice a knihovna. Na rohu mezi oběma křídly směrem ven byl byt arcibiskupa, na druhém konci uzavírala chodbu s pokoji katedrála.

Od roku 1960, kdy byla vyhlášena nezávislost Konga, byly všechny dveře a okna směrem ven chráněny těžkými mřížemi. Vniknout do budovy tedy nebylo jednoduché. Kromě toho se tu shromáždilo přibližně sedmdesát mužů, odhodlaných nedat se povraždit bez boje. Neměli jsme sice žádné zbraně, ale několik lidí nařezalo na metrové kusy železné armatury. Ty mohly nahradit zbraň proti vetřelcům, kdyby byl člověk zahnán do kouta…Hluk boje se stupňoval, venku kolem oken pobíhali simbové. Obklíčí centrum, nebo utečou?

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Martin Bormann

Témata: autobiografie

Související texty k tématu:

Víra:

Víra je dobrodružství i vztah Křesťanská víra není soubor pouček a nařízení, ale osobní vztah důvěry. Bůh důvěřuje nám, a zve nás, abychom důvěřovali jemu. Je to výzva.
Čemu věří křesťané Čemu jako křesťané věříme? Co je podstatou křesťanské víry? Na čem stavíme svůj život? Kerygma - křesťanská víra v kostce.
Křesťanská víra - základní pohled Bůh jde vstříc úplně každému. I tobě! Neboj se.
Víra - co víra je a co není Co křesťanská víra je a co není...
Víra osvěcuje naši cestu životem Hledat Boha je dobrodružství. Nikdo z nás ale předem neví, kudy naše cesta k Bohu povede.
Víra v Ježíše Krista není protekce u Boha Víra v Ježíše Krista neznamená, že nás během našeho života nepostihne nic špatného. Spíše to je vnitřní síla...
Vědec Jiří Grygar: Proč věřím v Boha? Vztah k Bohu je pro věřícího křesťana důvěrně osobní záležitostí.
Další texty k tématu víra naleznete zde