Sekce: Knihovna
Dítě pro vůdce
V dubnu 1930 jsem spatřil světlo světa na předměstí Mnichova. Za kmotra mi šel svatební svědek mých rodičů – Adolf Hitler, vůdce NSDAP a přítel mého otcez knihy Život proti stínu - Martin Bormann jr. , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství
Někdy v roce 1929 byl započat můj život v milujícím setkání mých rodičů – Gerdy a Martina Bormannových. V dubnu 1930 jsem spatřil světlo světa v Grunwaldu na venkovském předměstí Mnichova. Za kmotra mi šel svatební svědek mých rodičů – Adolf Hitler, vůdce NSDAP a přítel mého otce, druhého muže Třetí říše…
První roky Bormannova života se odehrávají v Německu, v kontextu politického vývoje třicátých let. Říšský prezident Paul von Hindenburg jmenuje v lednu 1933 říšským kancléřem Adolfa Hitlera. Moc postupně přebírá nacionálně socialistická německá dělnická strana (NSDAP), dochází k tichému státnímu převratu a změna Hitlerovy vlády demokratickou cestou je již naprosto vyloučena…Malý Martin Bormann je spolu se sourozenci vychováván v rodině politického prominenta. Jeho otci připadá kromě činnosti v Hessově štábu role stavitele. Podílí se na přestavbě Obersalzbergu, „vůdcovy hory“ určené k soukromému odpočinku i reprezentačním schůzkám.V roce 1934 Hitler poprvé otevřeně porušuje mírovou smlouvu z Versailles.
Poslední měsíce mého čtvrtého roku rozhodly nejen o příštích dvanácti letech mého života, nýbrž o životě a smrti mnoha, až příliš mnoha Němců a lidí z bezpočtu jiných národů. Události, které se kolem mě odehrávaly, jsem tehdy nevnímal, natož abych mohl pochopit jejich význam. To vše jsem musel zpracovat až mnohem později…
Jednu ze svých raných vzpomínek znám jen z vyprávění, ale je věruhodná. Jednoho dne procházela naší ulicí skupina studentů z nedaleké jezuitské koleje v černých sutanách. Kolej nebyla daleko a údolím vedly stinné poutnické stezky. Prý jsem se zeptal otce: „Co je to za legrační černošky?“ Otcova odpověď zněla: „Milý synu, to je černá zvěř.“ Co způsobí takové vyjádření v hlavě malého chlapce, pro něhož je otec ztělesněním autority? Jistě ne přímo to, že takové „černošky“ je třeba střílet, ale docela jistě dojem, že tihle „černí“ mají blíž k černé zvěři, tedy k lovné zvěři, než k mému vlastnímu světu.
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
Autor: Martin Bormann
