Ježíš neříká: "Už neplač, přestaň s tím nářkem". Ale naopak...

První slova Vzkříšeného Ježíše v jsou naplněna mimořádnou něhou. Ježíš neříká: "Už neplač, přestaň s tím nářkem". Ale naopak - "Řekni mi o svých slzách, jsou pro mě důležitější než všechno ostatní, záleží mi na tvém srdci, které se chvěje".

Bůh života se zajímá o slzy. To je Ježíšův nezaměnitelný styl: jeho první pohled nikdy nepatří hříchu člověka, ale vždycky utrpení a nouzi. V poslední páteční hodině se na kříži zabýval bolestí a úzkostí jednoho zločince; v první hodině Velikonoc se zabývá bolestí a láskou Marie. Chvěje se spolu s chvějícím se srdcem a přitom zapomíná na sebe.

Boží paměť je plná slz lidí

Boží archivy, jeho paměť, nejsou plné hříchů člověka, ale slz lidí. Když bylo jednou odpuštěno, pak už hřích neexistuje, je zrušen, vymazán, neuchovává se někde vedle. Jinak bychom nevěřili v odpuštění, pokud by to bylo jen podmínečné řešení.

Svět sice nezměním, ale…

Je třeba učit se Ježíšovu stylu. Jestliže nejsem pozorný, neumím se zastavit, dotknut se, pak jsou lidé kolem mně deklasováni jen na problém. Jestliže umím vidět, zastavit a dotknout se, jestliže umím osušit slzy, pak sice nezměním celý svět, nezměním nespravedlivé struktury, ale narouboval jsem myšlenku, že hlad není nepřekonatelný, že slzy druhých mají na mě své právo, že neobejdu toho, kdo je v nouzi. Opakem lásky totiž není nenávist, ale lhostejnost.

Nemá smysl procházet branou kostela a přitom neprojít dveřmi domu nějakého chudého, nemocného, nepřekročit práh mého domu k někomu, kdo je v nouzi nebo bez naděje. Nemá smysl prosit o milosrdenství Boha a nedojít k tomu, že ho i já nabídnu svému bližnímu.

Biblický Bůh stírá slzu z každé tváře.

---

Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: „Proč pláčeš? “ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘. (srov. J 20,11-16)