Bůh není lhostejný k lidskému utrpení.
Zastává se slabých a všímá si našich slz.
Ježíš nám ukazuje, že i my můžeme měnit svět kolem sebe.
Někdy stačí docela málo.

Bůh není lhostejný k našim slzám

Bible představuje Boha, kterému není jedno, když někdo trpí. Zastává se slabých a bezmocných a slyší volání těch, kterým někdo ubližuje. Ježíš nám ukazuje, jak konkrétně takový Boží soucit vypadá.

Když se vzkříšený Ježíš setkává s plačící Marií Magdalskou, neříká jí: „Už neplač, přestaň s tím nářkem.“ Naopak se jí ptá: „Proč pláčeš?“ Jako by říkal: „Pověz mi o svých slzách. Záleží mi na tom, co prožíváš.“

Bůh života se zajímá o slzy každého z nás. To je Ježíšův nezaměnitelný styl: jeho první pohled patří utrpení a nouzi člověka. V posledních hodinách svého života se na kříži zabýval bolestí a úzkostí jednoho zločince. A po svém vzkříšení se zajímá o bolest a lásku Marie. Všímá si jejího trápení, přestože sám právě prošel utrpením a smrtí. Boží paměť není plná našich hříchů, ale lidských slz.

Opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost

Právě takovému postoji se můžeme od Ježíše učit. Pokud si druhých nevšímáme, nedokážeme se zastavit a přiblížit se k nim, snadno v nich přestaneme vidět konkrétní lidi. Stanou se pro nás jen problémem, který nechceme řešit.

Jestliže ale dokážeme vidět, zastavit se a nabídnout pomoc, můžeme něco změnit. Možná nezměníme celý svět ani všechny nespravedlivé poměry. Můžeme ale dát najevo, že hlad, bolest a osamělost druhých nám nejsou lhostejné. Že nechceme přehlížet člověka, který je v nouzi. Opakem lásky totiž není nenávist, ale lhostejnost.

Nemá velký smysl chodit do kostela, pokud přitom přehlížíme lidi, kteří potřebují naši pomoc. Nemá smysl prosit Boha o milosrdenství, pokud sami nejsme ochotni projevit milosrdenství druhým.

Bůh není lhostejný k našim slzám. A zve nás, abychom nebyli lhostejní k slzám druhých.

„Bůh jim setře každou slzu z očí.
A nebude už smrti ani zármutku,
nářku ani bolesti.“ (srov. Zj 21,4)

Biblický text (Jan 20,11–16)

Marie stála venku před hrobem a plakala. Když se obrátila, spatřila Ježíše, ale nepoznala ho. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ Marie si myslela, že je to zahradník. Teprve když ji Ježíš oslovil jménem, poznala ho a zvolala: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře!“ (Zkráceně podle Jan 20,11–16).