Mladý pastýř a obr

1. Samuelova 16 – 17

z knihy Malá dětská Bible , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Celé dny byl David s otcovým stádem ovcí na horských pastvinách. Občas některá ovce zabloudila a on ji šel hledat, aby ji přivedl zpátky. Někdy chtěl hladový šakal, nebo i medvěd či lev uchvátit kus z jeho stáda. Pak potřeboval David všechnu svou sílu a chytrost, aby šelmu odehnal a ovci zachránil.

Většinu času neměl nic nebo skoro nic na práci, kromě toho, kdy stádo vedl na novou pastvinu, kde byla tráva hustá a zelená.

David se ale nenudil. Cvičil se ve střelbě s prakem, až z něj byl skvělý střelec. A hrál na svoji citeru, často hrál písně, které sám složil. Začal být se svojí hrou známý v celém okolí. Lidé se zastavovali a poslouchali ho. Chlapcova hra je opravdu zaujala.

V královském paláci tehdy nebylo dobře. Král Saul byl nešťastník. Samuel už k němu vůbec nechodil. Bůh byl daleko. Nic se nedařilo. Saul viděl všechno černě a jeho nálada se nelepšila. Bylo třeba něco udělat.

“Král potřebuje hudbu,” řekl jeden z jeho služebníků, “aby se zklidnil a zapomněl na svá trápení.”
“Právě takového člověka znám,” řekl druhý.

A tak přišel David poprvé do králova paláce. Jeho hudba působila lépe než všechny léky. Saulova utrápená mysl se zklidnila. Brzy mu bylo zase dobře a David se vrátil domů.

Pak přišla zpráva, že Pelištejci, staří nepřátelé Izraele, se vydali na pochod na sever. Utábořili se v údolí Elah. Vojsko Pelištejců bylo na jedného straně údolí, vojsko Izraelců na druhé straně – a mezi nimi byl jen malý potůček.

Ale Pelištejci měli tajnou zbraň. Jmenoval se Goliáš a byl to hotový obr, přes dva metry dlouhý. Násada jeho kopí byla silná jako mužská ruka. Každý den se Goliáš pyšně procházel před pelištejským vojskem a pokřikoval na Izraelce: “Kde je nějaký izraelský hrdina, aby se mnou bojoval? Ať přijde se mnou bojovat, má-li odvahu!”

Všichni Izraelci mlčeli, všichni se totiž Goliáše báli.

Tři Davidovi bratři byli v Saulově vojsku. David jim nesl jídlo a měl zjistit, jak se jim daří. Když David přišel k Saulovu vojsku, Goliáš se právě procházel a vysmíval se Izraelcům.

“Kdo to je,” ptal se David, “že tupí vojsko živého Boha? Půjdu a budu s ním bojovat.”

Saulovi vojáci se mu jenom smáli. Ale když o něm slyšel Saul, dal si Davida zavolat.

“Jsi ještě mladíček,” řekl Saul, “co zmůžeš proti Goliášovi, zkušenému válečníkovi?”

“Bojoval jsem se lvy a s medvědy, když napadli mé stádo,” řekl David, “a Hospodin byl vždycky se mnou. Pomůže mi i tentokrát.”

“Tak dobrá,” řekl král. “Jdi. A Hospodin buď s tebou.”

Dal Davidovi svůj meč a oblékl ho do svého vlastního brnění. Ale na Davida bylo brnění příliš těžké, nebyl na ně zvyklý. A tak si brnění svlékl a vzal si jenom svoji pastýřskou hůl a prak. Vybral si z potoka pět oblázků a dal je do své mošny. S prakem v ruce šel proti Pelištejci.

Když Goliáš viděl Davida přicházet, smál se, až se za boky popadal.
“Tak tohle je tedy ten váš hrdina?” posmíval se Izraelcům.

Ale David řekl: “Dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Pak každý pozná, že při Izraeli stojí Bůh.”

Vzal oblázek ze své mošny, vymrštil jej z praku a zasáhl Goliáše tak prudce, že mu prorazil čelo.

Goliáš padl mrtev k zemi. David k němu přiběhl, vytáhl z pochvy Goliášův meč a uťal mu jím hlavu.

Pelištejci, když to viděli, vykřikli hrůzou a dali se všichni na útěk. Izraelské vojsko je pronásledovalo. Bylo po bitvě.