Svatý Václav

Dědic

„Ty jsi dědic České země, rozpomeň se na své plémě,“ zpíváme se Svatováclavském chorálu. Zkusme přemýšlet o tom, co vyjadřují tato slova.

Svatý Václav je dědic. Neměli bychom však být spíše my dědici svatého Václava, jeho odkazu, jeho stylu života? A vůbec, co to znamená slovo „dědic“? Pokud se zeptáme takto, možná se dobereme smyslu textu, který zpíváme.
O historikovi Dušanu Třeštíkovi se říká, že si rád vymýšlí, ale jeho vysvětlení původu slova „dědic“ je docela pravděpodobné a zcela nepochybně nám poslouží k vysvětlení role či úlohy svatého Václava pro náš národ.
Kmen Čechů, stejně jako každý jiný kmen, ctil bůžky svého rodu. Ti slovanští byli vyrobeni ze dřeva a naši předkové jim říkali „dědci“. Když se rozhodli, že přestěhují svá obydlí, vzali své ochránce na ramena a odnesli je spolu se vším svým majetkem na místo, které se jim zdálo příhodné. O tom píší jak Kosmas, tak Kristiánova legenda, že otcové donesli své dědky až na horu Říp, kde se jim zalíbilo.

Když naši předkové nalezli místo, kde se rozhodli postavit svou vesnici, nejdříve ze všeho zasadili do plánovaného centra své dědky – bůžky a ochránce rodu. Ti jim měli zajistit nerušené spočinutí a budování, hojnost, mír a zdraví. Od té doby se u nás vesnicím říká „dědina“.

Když do našich zemí přišli první misionáři křesťanské víry, nemohli jednoduše smést ze stolu hodnotový systém, základní vzorce kultury našich předků. Křesťanství může jednat velmi moudře: Pochopit, co je dobré použít, a naplnit křesťanským smyslem podle přísloví: chceš-li vzít psovi kost, dej mu kus masa.

Vhod jim přišel svatý Václav, panovník a mučedník. Svatý Václav se stal „dědkem“, respektive dědicem České země, ochráncem národa a české státnosti.

Kolem svého ochránce se shromažďoval národ již velmi záhy. O tom bychom se dočetli v seriózních dějepisných knihách. Kolem sv. Václava je národ schopen semknout své síly i dnes. Snad jsme právě pochopili proč… Ne náhodou si korunu Karla IV. panovníci půjčovali od sv. Václava. Ležela totiž na jeho lebce. Koruna českého království patří jemu a nikdo nepovolaný na ni neměl ani nemá právo.

Ten, kdo ctí svatého Václava, ctí své kořeny. Kdo ctí své kořeny, je pevně zakořeněný a jen tak nic s ním neotřese. Kdo naopak od sebe odsekává své kořeny, padne a zahyne.

„Opustím-li tě, zahynu…“
přiznává Viktor Dyk.

„Ach v zemi krásnou, zemi milovanou
v kolébku svou i hrob svůj, matku svou
v vlasť jedinou i v dědictví mu danou
v šírou tu zemi, zemi jedinou…“
zpívá v Máji Karel Hynek Mácha.

A exilový básník Robert Vlach dodává:

„V té zemi krásné, kolébkou co byla,
dopřeje Bůh nám hrob?“

Je nutné dodat, že svatý Václav měl také své kořeny. Kořenem, který mu dal nejvíce živin, je Kristus. Ale to ať každý domyslí sám, jak se z toho poučit.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Petr Šabaka

Témata: liturgický rok svátky, období Václav svatý

Související texty k tématu:

Svatý Václav

Svatý Václav je voják i světec zároveň Svatý Václav je zvláštní světec: voják v plné zbroji – a přece světec; zároveň: světec – a přece voják v plné zbroji. Pevně a odhodlaně třímá svůj meč, přitom si ale válku nepřeje.
Co napsal Karel Čapek o sv.Václavovi týden před svou smrtí Hledal jsem za jednoho nedělního odpoledne nějaké znamení na temném Hradě pražském.
Svědectví Franze Kafky o sv. Václavovi Svatý Václav je projev i mé víry...
Jaký vzor nabízíme mladým lidem dnes? Rytíře nebo švindlíře? Svatý Václav je postavou, která provází České dějiny více než tisíc let, což je dlouhá doba. Jak se ale na něj dívat dnes, v souvislostech dnešní doby? Zkusme přijmout výzvy, které nám i přes prostor času.
Víra, Václav, Vlast Nepohrdejme Českou zemí, potřebuje nás. Pro rozpolcenost jejího srdce ji nemusíme nenávidět ani jí pohrdat. Víme totiž, že podobná rozpolcenost a propastnost žije i v našem vlastním srdci.
Anglická světoznámá koleda: Good King Wenceslas - Dobrý král Václav