Mučedníci

Památka římských prvomučedníků

MUČEDNÍCI
29. června
„Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ (Řím 8, 31) slyšeli jsme v prvním čtení. Tento výrok zní velmi bojovně. A kdo víc bojoval pro víru než mučedníci, kteří pro Krista prolili svou krev?
Včera jsme oslavili slavnost sv. Petra a Pavla. Dva slavní mučedníci pronásledování křesťanů za vlády císaře Nerona 19. července roku 64. Ti dva ale nebyli jediní. Během tohoto pronásledování, které se protáhlo na tři roky, zahynulo mnoho a mnoho křesťanů: mladých i starých, mužů, žen i malých dětí. Mnohé neznáme ani jménem. Proto slavíme dnešní památku římských prvomučedníků, kteří zemřeli roztrháni šelmami v cirku, byli mučeni, křižováni, upalováni.
„Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ Tito křesťané nebojovali, nemuseli a ani nechtěli dokazovat druhým svou morální převahu. Nevnucovali jim svou víru. Nečinili se nijak lepšími než jejich současníci a spoluobčané.
Jen žili svůj život důsledně. Neříkali o něčem, co je bílé, že je černé. Nemohli zapřít poznanou skutečnost. Kdyby jim někdo dokázal, že jejich přesvědčení je mylné, uznali by své chybné smýšlení. Ale nikdo jim nedokázal že by Kristus byl přelud, chiméra, výmysl někoho, kdo na jejich víře chce zbohatnout nebo podřídit si je.
Pro ně byl Kristus přítel, se kterým se setkali, kterého zakoušeli, který jejich život naplnil. Kristus je učinil svobodnými, plnými naděje - i přes mnohá utrpení, která život přináší. Prostě zažili něco krásného, co zapřít nemohli. A v tom zůstávali seriózní, pravdiví. Proto na výrok: „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ sv. Pavel odpovídá: „... vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.“
Nemá mnoho ceny ptát se, zda bych byl ochoten položit život pro Krista. Ale má cenu se ptát, jestli jsem Krista potkal na cestě svého života, jestli jsem zažil něco krásného v jeho společenství nebo za jeho přispění. Pak tuto skutečnost nemohu zapřít, i kdyby se kácela země, i kdyby mne „zabití chtělo od jeho lásky odloučit“.
Ti, kteří umírali ve velikých bolestech, nebyli „silní lidé“. Ba naopak byli slabí, jako jsme my. Žili však svůj vztah k Bohu poctivě a Bůh je proto mohl naplnit silou Ducha svatého. Silou, která odpouští i svým katům a dává překonat bolesti z mučení.