Ať vejde král slávy. (Žl 24,7) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Reinhart Hummel

Smrt, zmrtvýchvstání a Bible

Rozdíl mezi biblickou eschatologií a karmou

z knihy Reinkarnace , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Biblická eschatologie se nejeví vůbec absurdní, zkoumáme-li obě její hlavní linie a s nimi spojené intence z historické perspektivy. Jedna z obou základních linií začíná v pozdních částech Starého zákona. Rané části Starého zákona byly co do popisu posmrtného života nápadně zdrženlivé, a tím se distancovaly od okolních náboženství, která chápala smrt a zmrtvýchvstání lidí často jako analogii přírodního dění.

V pozdějších částech nastupuje stále silněji naděje, že nakonec bude Boží spravedlnost triumfovat a dobré odmění, zatímco zlé potrestá.

Vyvíjela se představa dvojího zmrtvýchvstání – buď k životu anebo ke druhé, nyní definitivní smrti, popř. záhubě. Vzniká zvláštní literární druh, apokalypsy („zjevení“), ve kterých se odhaluje Boží plán příchodu mesiášského království a nadcházejících katastrof konce světa, mesiášských porodních bolestí.

Židovská a raně křesťanská apokalyptika vyhlíží ze situace útlaku a pronásledování (makabejské války, pronásledování křesťanů) kupředu, k nadcházejícímu eónu vzkříšení mrtvých a soudu a stvoření „nové země a nového nebe, ve kterých přebývá spravedlnost“ (2 Petrův 3,13). Na tomto pozadí je třeba chápat také Ježíšovu zvěst o božím království a první prosby Otčenáše.

V této první linii křesťanské eschatologie se uplatňují motivy, které hrály roli i ve vývoji indického učení o karmě: Touha po spravedlivé odplatě za hranicemi tohoto pozemského života a naděje v pokračování individuálního života po smrti. Oproti individualistickému zúžení indického učení o karmě však apokalyptice jde o kolektivní, ba kosmické dění, o globální triumf Boha a jeho spravedlnosti. Apokalyptika „projevuje především dějinný, společenský souhrnný zájem, směřující ke spravedlivému uspořádání věcí“.(57)

V Novém zákoně k tomu přistupuje ještě druhá základní linie, totiž naděje, že individuální společenství křesťana s Kristem přetrvá smrt. V Kristu – tak zní vyznání víry raného křesťanstva – se zjevil sám život. Jako skrze Adama postihl lidstvo osud smrti, tak skrze Krista přichází spravedlnost a věčný život. Především v Janově evangeliu a janovských listech není věčný život pouze předmětem naděje, ale současnou skutečností: Ve víře v Krista má člověk věčný život; kdo miluje bratra, přešel již ze smrti do života. Také u Pavla se tento přechod neuskutečňuje až po tělesné smrti, nýbrž v „lázni znovuzrození“ (palingenesia), ve smrti a zmrtvýchvstání křesťana s Kristem. U Jana se tato událost popisuje především jako jakési „narození shůry“. (59)

Věčný život tedy skutečně začíná před smrtí, dovršuje se však po ní. Obrat od smrti k životu se totiž děje v mnoha podobách již nyní: v překonávání krizí, při přežívání nebezpečí, při odvracení se od sebe sama. V takových událostech zakoušíme Kristovu smrt a zmrtvýchvstání jako přítomnou sílu; roste důvěra v jeho moc, která překonává smrt. Ve srovnání s tímto obratem od smrti k životu, odehrávajícím se uprostřed pozemské existence, ztrácí tělesné umírání svou závažnost; stává se nyní skutečně přechodem, který se již nedotýká jádra vztahu k Bohu.

Údajný nesoulad snadno odstraníme, jestliže se obě základní linie křesťanské eschatologie propojí: Na jedné straně naděje ve dvojí zmrtvýchvstání, jímž Bůh jako soudce zjeví a prosadí svoji spravedlnost, a na druhé straně naděje v trvalé spojení věřících s Kristem, které potrvá přes hranice umírání a smrti. pak vznikne otázka „mezistavu“ mezi smrtí jednotlivce a znovuoživením všech mrtvých, otázka situace duše v tomto mezistavu a jiné problémy.

Víra v reinkarnaci takové problémy nemá, protože pro ni neexistuje žádné boží království ani žádné definitivní překonání umírání a smrti celým lidstvem. Toto individualistické zúžení bylo poněkud nalomeno až novodobým spojením mezi individuální reinkarnací a kolektivní evolucí, aniž bychom však až dosud mohli hovořit o přesvědčivém řešení tohoto problému.


***

Se svolením převzato z knihy: Reinkarnace, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2020) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

Knižní tip: A přesto říci životu ano: Viktor E. Frankl

Knižní tip: A přesto říci životu ano:	Viktor E. Frankl
(22. 1. 2020) Kniha spojuje dva slavné texty Viktora E. Frankla (1905–1997), psychiatra s českými kořeny a zakladatele…

21.1.1953 mě zatkla komunistická tajná policie

(21. 1. 2020) „Jste zatčen, nedělejte žádné hlouposti.“ Když se za mnou pak zavřely vrata věznice, tak hned povel: „Svlíct a tady pod…

Karel Fořt († 21.1.2014)

Karel Fořt († 21.1.2014)
(21. 1. 2020) Karel Fořt – známý jako "Otec Karel" z Radia Svobodná Evropa, skaut, kněz, vlastenec.

Týden modliteb za jednotu křesťanů

(15. 1. 2020) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem Letnic) a je…

Jaký byl smysl oběti Jana Palacha?

(14. 1. 2020) "Živý člověk zemřel, aby mrtví zůstali žít." Jan Palach se 16. ledna 1969 zapálil na Václavském náměstí v Praze. Učinil…

Shincheonji

je poměrně mladá křesťanská církev pocházející z Jižní Koreje.

Křesťanské církve po celém světě vydaly prohlášení varující proti tomuto náboženskému společenství.

Za důvod udávají sektářskou povahu církve Shincheonji - manipulativní praktiky, snahu o utajování, rozpory s křesťanským učením apod. Její členové zpravidla postupně opouštějí rodiny a omezují veškeré kontakty mimo členy společenství. 

Více informací: 

www. scjinfo.cz