Kristovi následovníci mohou dostat nevyléčitelnou nemoc, zažít smrt vlastních dětí, či bojovat s návykovými látkami. To vše má za následek, že také bojují se strachem. Co nás odlišuje od lidí ostatních?
Děsivý zážitek Ježíšových učedníků ve vlnách rozbouřeného jezera
V Bibli je popisován jeden příběh, kdy se učedníci s Ježíšem vydali na večerní plavbu lodí na jezero. Tuto večerní vyjížďku pak bouře ale proměnila v děsivý zážitek. Jeden z učedníků – Matouš na tuto plavbu později vzpomíná takto: „Ježíš vstoupil na loď a učedníci ho následovali. V tom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách.“ (Mt 8,23–24).
Matouš si dobře si vzpomínal jak na poryvy bouře, tak i na kymácející se loď. Slova volil velmi uvážlivě a trefně tak, aby vyjádřil, jak se vlny převalily přes příď. Nepoužil výrazy jako jarní deštík, bouřková přeháňka, průtrž mračen nebo liják. Tato slova se nehodila pro to, co oné noci zakusil a viděl: Země duněla a pobřeží viděl jen roztřeseně. Nebyl to jen vítr a vlny. Ve své zprávě použil řecké slovo „seismos“ – zemětřesení, bouřlivá erupce moře i oblohy. „Velký seismos zachvátil jezero.“
Matouš spolu s ostatními členy posádky pociťoval seismos, který jím otřásl do hloubi celé jeho bytosti. Tohoto slova použil už jen dvakrát: Když se otřásla země při Ježíšově smrti na Golgotě (Mt 27,51–54) a pak když se zatřásl hřbitov při Ježíšově vzkříšení (28,2). Utišená bouře tedy náleží do trilogie Ježíšových velkých otřesů: Ježíš porazil hřích na kříži, Ježíš porazil smrt u hrobu a Ježíš utišil bouři na moři.
Člověk by čekal, že s Ježíšem po boku nás nic nezaskočí
Náhlý strach. Víme, že strach přišel náhle – protože bouře přišla náhle. Genezaretské jezero, které místní nazývali „moře“, je známé právě nečekaně prudkými bouřemi, které způsobuje vítr, který přichází z okolních hor. Některé překlady tohoto příběhu uvádějí: „Náhle se strhla veliká bouře.“ Ne všechny bouře přicházejí náhle. Farmáři v prériích si toho, že se formují bouřkové mraky, všimnou hodiny před počátkem deště. Tato bouře však vyskočila jako lev z vysoké trávy. V jednom okamžiku učedníci míchají karty, aby si zahráli žolíky, a v druhém již polykají vodní tříšť z Galilejského jezera.
Petr a Jan, bývalí rybáři a tedy ostřílení lodníci, se asi snaží skasat plachtu. Matouš, ostřílený suchozemec, se snaží nevyzvracet snídani. Tento bývalý výběrčí daní s bouří opravdu nepočítal. Vnímáte jeho překvapení, když propojí své dvě věty? „Ježíš vstoupil do lodi a jeho učedníci ho následovali. A hle, na moři se strhla veliká bouře“ (Mt 8,23–24).
Nečekali byste, že druhá věta bude poněkud veselejší? Že to, že se někam vydali s Ježíšem, bude mít příjemnější následky? Možná bychom čekali větu: „Ježíš vstoupil do lodi a jeho učedníci ho následovali. Najednou se na nebi rozklenula obrovská duha, přeletělo nad nimi hejno holubů v nádherné formaci a stožár jejich lodi se odrážel v čisté vodě jezera.“ Copak Kristovi následovníci neočekávali příjemný život s tímto Ježíšem? Kdepak – tento příběh nám vysílá nepříliš populární upozornění, že nalodit se s Ježíšem může znamenat namočit se s Ježíšem. Učedníci mohou očekávat drsné moře a prudký vítr. Na jiném místě říká Ježíš: „Ve světě máte soužení“ (J 16,33). Není tam: „mohli byste mít“ nebo něco podobného.
Může nás potkat cokoliv, ale v každé bouři je Ježíš s námi
Kristovi následovníci mohou dostat nevyléčitelnou nemoc, zažít smrt vlastních dětí, či bojovat s návykovými látkami. To vše má za následek, že také bojují se strachem. Od ostatních nás neodlišuje to, že nás nepotkávají bouře, nýbrž ten, kterého v bouři nacházíme: klidný a pokojný Kristus.
„Proč se bojíte?“ ptá se Ježíš (Mt 8,26).
