Bůh přijde a obnoví všechno. (Mt 17,11) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Knihovna

Karel Fořt , Jan Paulas

Pořád zde zůstává Boží láska, ve kterou věříme

Vidíte na stáří i nějaké přednosti?

z knihy Karel Fořt v rozhovoru s Janem Paulasem , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Dosáhl jste věku, jemuž se říká „podzim života“?
Stáří se dnes lidé obvykle obávají. Vidíte v něm i nějaké přednosti?


Starý člověk má životní i dějinné zkušenosti, které se mohou těm mladším hodit. Čím déle se na tomto světě dívá kolem sebe, tím více věci dává do souvislostí a přemýšlí o nich. Jeho pohled má proto cosi do sebe. Mnozí z římských historiků uvádějí jako jeden z pramenů „svědectví starců“. Také naši předkové oceňovali zkušenost stáří – říkalo se tomu „moudrost starců“. Stáří dává člověku více volného času, aby se mohl životem hlouběji zabývat a formulovat své zkušenosti. A pak už záleží jen na mladých, zda jeho poznatky ocení, nebo jimi pohrdnou – a promarní tak příležitost neopakovat chyby svých otců.

Další pozitivní hodnotou stáří je lidské zrání. Patří k tomu i všechny jeho těžkosti, hlavně nemoci. Na Slovensku se říkalo „staroba sama choroba“, zatímco v Čechách se užívá úsloví „proti věku není léku“. Ale i ta poslední zkušenost člověka, zkušenost s utrpením, je určitou devizou – má nás připravit, abychom dozráli k tomu, co nás podle naší víry čeká. Stáří učí člověka také pokoře. Když byl ještě při síle, zakládal si na tom, že nikoho nepotřebuje. Pak přijde stáří, nemohoucnost a on najednou potřebuje někoho, kdo by mu pomohl. Kolikrát je to velké ponížení, když si něco nemůžete udělat sami a musíte si to vyprosit, vyžebrat či zaplatit.
A nakonec ke stáří patří i to, že je člověk na tomto světě stále více osamocen – aspoň pokud se týká vrstevníků a přátel. To samozřejmě proměňuje jeho pohled na smrt. /.../

Já se nyní snažím sdělovat své životní zkušenosti a zážitky. Jako podtitul pro tuto knihu bych nejraději zvolil latinskou parafrázi Caesarova výroku „veni, vidi, vici“ (přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem). Zněla by „veni, vivi, vidi“ – přišel jsem, žil jsem, viděl jsem. A co jsem viděl, to se snažím sdělit v našem rozhovoru.

Do jaké míry to, co jste viděl, měnilo a posouvalo vaši víru?

Určitě ji to někam posunulo. Člověk se vyvíjí, jinak zakrní – což platí i v náboženském životě. Sv. Pavel to krásně vyjádřil slovy: „Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě…“ V průběhu života jsem musel své náboženské představy doplňovat a opravovat, to je přirozené. Je bohužel tragédií některých křesťanů, že představy přijaté v dětství se u nich dál nevyvíjely. Když pak přišla životní krize, jejich dětská víra ten nápor nevydržela a oni opustili nejen ji, ale i křesťanství.

Dnes někteří lidé sice věří v Boha, ale církev jako instituci k tomu nepotřebuj …

A divíte se jim? Pokud budeme poctiví, můžeme to pozorovat sami na sobě a na našem „nevěřícím“ okolí. Nejednou cítíme, že jsme příliš uzavřeni do sebe a do svých církevních ceremonií, obřadů a problémů, které jsou pro lidi mimo kostel nepochopitelné. Kromě toho se naše křesťanství málo projevuje v běžném životě. Kolikrát odcházíme z kostela s konkrétním předsevzetím něco dobrého udělat? A přitom všechny naše svátosti mají být přijímáním darů Ducha svatého, který je (nejen při biřmování) stále a v hojnosti uděluje k nějakému konkrétnímu poslání. Jenže udělování darů nemá účinek, pokud není přijímáno, a proto bychom měli u svátostí klást větší důraz na to, aby byly skutečně vnitřně přijímány, abychom se jich neúčastnili jen mechanicky – což se týká i křtu dětí. Chci tím říct, že bychom se měli víc starat o to, aby křest nezůstal jen ritem, který se nad dítětem vykoná a nemá žádné pokračování.

Hledíte tedy do budoucna s nadějí?

Náš svět se bude pořád měnit (jako ostatně vždycky), toho se nebojím. Věřím, že církev „brány pekelné nepřemohou“ a že evangelium v sobě nese cosi trvalého, co odpovídá lidské přirozenosti. S každým novým člověkem se rodí i potenciální křesťan, který může vstoupit do jedinečného vztahu s Bohem. Z dobrodružství víry není nikdo předem vyloučený. A to je přece úžasné!

Svět nebude nikdy rájem, byť se o to budou různé ideologie vždy znovu a neúspěšně snažit, ale na druhé straně –
„až se nám cíle zašeří a v temnu nás hrůzy jmou“ (jak se zpívá v mariánské poutní písni), pořád zde zůstává Boží láska, ve kterou věříme. Vždyť jen s vědomím, že náš osud je v Božích rukou, se dalo prožít minulé století se všemi jeho hrůzami.


Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Související texty k tématu:

Víra:
- Víra je dobrodružství i osobní vztah 
- Základní pohled víry - I Tobě jde Bůh vstříc
- Víra je velmi široký pojem (Aleš Opatrný)
- Víra zraje krizemi (Dle J. Powella)
- Credo (kredo) - Souhrn křesťanské víry
- Další texty k tématu víra zde

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)

Doporučené knihy (advent, Vánoce 2024)

Doporučené knihy (advent, Vánoce 2024)
(12. 12. 2024) Naši čtenáři se nás často ptají na tipy na kvalitní knihy (nejen) jako dárky k Vánocům. Rozhodli jsme se proto…

Vánoční dokreslovací knížka pro děti

Vánoční dokreslovací knížka pro děti
(8. 12. 2024) Milí rodiče, učitelé, katecheté... připravili jsme pro vás a vaše děti dokreslovací pracovní listy s tématem vánočního…

Silvestr pro mládež 18 - 30. Komunita Chemin Neuf

Silvestr pro mládež 18 - 30. Komunita Chemin Neuf
(8. 12. 2024) Ahoj! Přemýšlíš, jak strávíš Silvestra? Nebo zatím nepřemýšlíš, ale ještě nemáš žádné plány? Tak právě pro tebe je…

Projekt Šance pomáhá „dětem ulice“

Projekt Šance pomáhá „dětem ulice“
(5. 12. 2024) Blíží se Vánoce a Štědrý večer, a to bývá pro klienty Projektu Šance nejtěžší období, protože jim chybí rodina.