Každý máme ještě jedno - neznámé - jméno

Je to jméno, které Bůh vyslovil při našem stvoření

z knihy V jámě lvové , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Máme však ještě jedno jméno - to, které neznáme. Vzpomínáte si na pasáž .z knihy Zjevení, kde stojí, že v Božím království každý dostane bílý kamének, na kterém bude napsáno jméno, a to jméno zná jenom Bůh a ten, kdo ho dostává? Není to žádná přezdívka, žádné příjmení, žádné křestní jméno. Je to jméno, slovo, které je zcela totožné s námi samými, které s námi splývá, které je námi.

Dá se skoro říci, že to je jméno, které Bůh vyslovil při našem stvoření a které je s námi totožné. Toto jméno definuje naši absolutní a neopakovatelnou jedinečnost, pokud se týká Hospodina. Nikdo nezná to jméno, jako nikdo nemůže znát druhého člověka tak, jak ho zná Bůh. A přesto z tohoto jména pochází všechno, co se můžeme o sobě dovědět.

Možná se divíte, proč soustřeďuji tolik pozornosti na jména. Je to proto, že část našich modliteb je vztahována přímo k Bohu a je naším osobním spojením s ním, ale další část modliteb je naším spojením s celým vnějším světem, a když se modlíme jeden za druhého, když se modlíme za svět, pak neříkáme Bohu nic jiného než právě jména těch lidí. A tato jména jsou buď plná významů, nebo podle okolností významově prázdná. Podle toho, jestli jsme nebo nejsme schopni procítit hloubku toho, co říkáme. Když jmenujeme před Bohem lidi bez jakéhokoliv vztahu k jejich jménu, používáme je prostě jenom jako nálepky, bez hlubokého prožitku, pak je náš vztah k těm lidem špatný.

Když ale pronáším nějaké jméno s některým z významů, které jsem tu uvedl, pak naše modlitba neznamená jenom to, že tu osobu přinášíme k Bohu na svých dlaních, ale navíc nás s tímto člověkem hluboce spojuje způsobem, který je nejenom soucitem, nejenom láskou, ale sjednocením, sdílením a spojenectvím, která má úplně jinou kvalitu.