Bouře a modlitba

Bod dokonalé stálosti a pokoje

z knihy V jámě lvové , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Jakmile jste se naučili nebýt nervózní, pak můžete dělat cokoliv, jakoukoliv rychlostí, s jakoukoliv mírou pozornosti a ráznosti, aniž byste měli pocit, že vám čas utíká nebo vás honí. Je to jako pocit, který míváme na začátku dovolené, kdy čas nevnímáme, děláme to, co děláme, a nemáme žádný cíl. Pak poznáte, že jste schopni se modlit za každé životní situace, že neexistuje situace, která by vám v tom mohla zabránit. Co vám může bránit v modlitbě je to, že dovolíte sami sobě žít v bouři nebo dovolíte bouři, aby do vás vstoupila, místo toho, aby zuřila kolem vás.

Možná si vzpomenete na příběh z evangelia o bouři na Genezaretském jezeře: Kristus spal na zádi lodi a kolem zuřila bouře. Apoštolové se nejprve pokoušeli o záchranu sami. Ale v určitém okamžiku ztratili odvahu a bouřka, která byla venku, začala zuřit i uvnitř - v jejich nitru. Úzkost a smrt už nekroužily kolem, vstoupily do nich.

A pak se obrátili ke Kristu a udělali to, co i my často s Bohem děláme: hledíme k němu jenom v okamžicích nepokojů a tragédií a rozhořčujeme se, že zůstává tak klidný.

Příběh z evangelia tento jeho klid zdůrazňuje, když říká, že Kristus spal na podušce - to byla pro apoštoly vrcholná urážka. Oni tady hynou a on si v pohodlí spí! Přesně toto často cítíme k Bohu. Jak se opovažuje být tak šťastný, jak se opovažuje být v takovém pohodlí, když já jsem v tak těžké situaci! A učedníci udělali přesně to, co my také tak často děláme. Místo toho, aby se obrátili k Bohu a řekli: "Ty jsi Pokoj, ty jsi Pán, řekni slovo a můj služebník bude uzdraven, řekni jen slovo a všechno bude zase v pořádku," tak jej probudili a vyčítali mu: "Tobě je jedno, že zahyneme?" (Mk 4,38). Jinými slovy: "Když už nemůžeš nic udělat, aspoň nespi. Když už nemůžeš udělat nic lepšího, pak aspoň zemři s námi ve stejné úzkosti."

Kristus vstal a řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?" (Mk 4,40), a odstrčil je, obrátil se proti bouři a přenášeje na ni svůj vnitřní klid, harmonii a pokoj zvolal: "Zmlkni, utiš se!" (Mk 4,39), a nastalo ticho.

I my jsme něčeho takového schopni, musíme se to však nejprve naučit. Vyžaduje to promyšlené systematické cvičení, podobně jako když cvičíme jiné schopnosti. Naučme se ovládat svůj čas a budeme schopni - ať budeme dělat cokoliv, v jakémkoliv napětí, bouři, tragédii nebo jenom ve zmatku, v němž stále žijeme - tiše, nehybně setrvávat v přítomnosti, tváří v tvář Bohu, mlčky či v rozhovoru.

Budete-li s Bohem mluvit, pak mu můžete vylíčit všechno, co se děje kolem vás, celou bouři. Budete-li tiší, můžete odpočívat v "oku" uragánu nebo hurikánu, kde panuje klid, i když bouře kolem zuří, protože prodléváte-li s Bohem, jste v bodě dokonalé stálosti a pokoje. Ale není to bod, kde se nic neděje. Je to bod, kde se všechna soupeřící napětí sejdou, vzájemně se vyváží, a Bůh je všechna drží ve své mocné ruce.