Správné jméno pro Boha

Přezdívka

z knihy V jámě lvové , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Dokud nenajdeme správné jméno pro Boha, nemáme k němu skutečně svobodný, radostný, otevřený přístup. Pokud oslovujeme Boha obecnými termíny jako "Všemohoucí", "Pán Bůh", pokud z těch slov děláme anonymní výrazy, pak je nemůžeme užívat jako osobní jméno.

U autorů duchovních spisů někdy najdeme pasáže, kdy oslovují Boha jménem, které je podobné svou podstatou spíše přezdívce, jménem, které ještě nikdo jiný nevymyslel, které je na hranici možného a nemožného, kterým ho mohou oslovovat jen proto, že k němu mají určitý vztah.

Vzpomeňme si na žalm, kdy najednou, po mnoha zdrženlivých výrazech, David propuká v jásot: "Bože, má radosti!" To je okamžik, kdy celý žalm ožije. Říkat "Bože, náš Pane", "Bože, jsi Všemohoucí" a podobně, znamená uvádět Bohu fakta o něm samém. Ale propuknout v jásot a volat "Bože, má radosti!" je něco docela jiného.

A když mu můžeme říci "Bože, má radosti!" nebo "Bože, bolesti mého života, Ty, který stojíš uprostřed, jako mé trápení, jako můj problém, jako kámen úrazu", pak i když se na Boha obracíme s hněvem, i tehdy budujeme vztah modlitby.

A proto je pro nás velmi důležité, abychom si uvědomili, jakou máme v tomto ohledu my sami zkušenost, jakými jmény se obracíme my na Boha. Jména, kterými ho nazýváme se mohou z času na čas měnit. Jsou chvíle, kdy cítíme jeden určitý aspekt svého vztahu k Bohu, a jindy zase jiný aspekt, přesně jako v přátelském nebo láskyplném vztahu s jinými lidmi. Tehdy také nepoužíváme jenom jedno oslovení, když spolu mluvíme, ale celou škálu s různými odstíny a zabarveními. Můžeme Boha oslovovat "Všemohoucí", nebo "Stvořitel", "Dárce", "Moudrost" , ale máme také velmi prostá jména jako je Ježíš, což je, dá-li se to tak říci, křestní jméno.