Sekce: Knihovna

Antonyj Surožskij

Stůj! Ukaž doklady!

Být plně v přítomnosti

z knihy V jámě lvové , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Víte přece, co se stane, když jdeme o dovolené na procházku. Můžeme jít rázně, vesele a rychle, když na to máme věk a kondici, můžeme i běžet, ale vůbec necítíme, že spěcháme, protože to, na čem v té chvíli záleží je to, že běžíme, a ne to, že někam doběhneme.

Tomuto se musíme naučit také při modlitbě - skutečně prožívat přítomnost. Obvykle myslíme nebo se chováme, jako by přítomnost byla velmi tenká, imaginární čára mezi minulostí a budoucností, a my se pohybovali z minulosti do budoucnosti stále míjejíce tuto hranici, stejně jako když se vajíčko kutálí po stole. Když kutálíte vajíčko, neustále se pohybuje, v žádném momentě není zde, je vždy nikde, není nikdy v přítomnosti, je stále v budoucnosti.

Ne každý měl to štěstí, že udělal rozhodující zkušenost, dá se to nazvat "situací prozření", kdy byl naráz poučen o podstatě určité věci. Chtěl bych vám nyní tlumočit jednu takovou užitečnou zkušenost, kterou jsem udělal já sám.

Během německé okupace Francie jsem byl v odbojovém hnutí, a když jsem jednou nastupoval do metra, zadržela mě policie. To byl jeden z mých nejzajímavějších zážitků. Nechám stranou všechny romantické okolnosti - jak se to stalo, proč se to stalo - a vylíčím to poněkud obecněji s ohledem na prožitek času, který jsem při tom měl. V okamžiku zatčení se událo toto: měl jsem nějakou minulost, měl jsem nějakou budoucnost, a scházeje rychle po schodech dolů do metra, šel jsem tedy vstříc té své budoucnosti. V určitém okamžiku mi někdo položil ruku na rameno a řekl: "Stůjte, ukažte mi své doklady."

V té chvíli se stalo několik věcí. Nejdříve jsem začal velmi rychle myslet, intenzivně cítit, a uvědomoval jsem si celou situaci s plastičností a barevností, které jsem nikdy předtím na schodech do stanice Etoille nepocítil.

Dále jsem si uvědomil, že nemám žádnou minulost, protože za svou skutečnou minulost bych mohl být zastřelen. Takže moje minulost už neexistovala. Falešná minulost, o které jsem byl připraven vypovídat, nikdy nebyla, připadal jsem si jako ještěrka, která byla chycena za ocas, utekla pryč a nechala svůj ocas za sebou.

Potom jsem objevil další věc, která byla zajímavá (i když jsem v té chvíli neuvažoval o filozofii času tak detailně), ale co jsem si uvědomil hned a co jsem postupně začal lépe chápat bylo, že máme budoucnost jenom do té míry, do jaké můžeme předvídat budoucí události minutu před tím než se stanou, nebo chvilku před tím, než pochopíme co má nastat.

To znamená, že nic nepřichází, když nemáme představu o tom, co by to mohlo být - pak jsme jako člověk, který stojí ve tmě v neznámém pokoji. Stojíme tam a nevidíme než tmu.

Možná, že před námi není nic, možná je tam nekonečno, obojí je pro nás totéž. Naše osoba končí přesně tam, kde začíná tma. A tak jsem zjistil, že nemám ani budoucnost.

A uvědomil jsem si, že žít jenom v minulosti nebo budoucnosti prostě není možné. Ještěrka neměla svůj ocas a před očima jsem měl tmu. Zjistil jsem, že jsem vtlačen do přítomného okamžiku, a celá moje minulost, tj. věci, které mohly být, byly nahuštěny do přítomné chvíle s intenzitou a barvitostí, která byla úžasně rozradostňující a která mi nakonec umožnila uniknout.

Co se týká času, jsou okamžiky (aniž bychom si je uvědomovali do všech detailů), kdy můžeme konstatovat, že vnímáme přítomnost - minulost neodvratně odešla, záleží na ní jen do té míry, do jaké je obsažena v přítomnosti, a budoucnost je také nedůležitá, protože může nastat, ale nemusí. To se děje například v okamžiku nehody, kdy jste v nebezpečí, které vyžaduje extrémně rychlou reakci. Nemáte čas pohodlně se "kutálet" z minulosti do budoucnosti. To co musíte udělat: být plně v přítomnosti, takže se všechna vaše energie a celé vaše bytí může soustředit do slova "nyní". A tehdy objevíte velmi zajímavou věc, totiž že to opravdu vy jste v "nyní".

Existuje velmi, velmi tenká rovina, o níž geometrie učí, že nemá žádnou tloušťku. Tato geometrická rovina představující to, čemu říkám "nyní", se pohybuje podél časové linie, či spíše čas běží proti ní a přináší vám "nyní" všechno, co budete potřebovat v budoucnu. To je místo, kde se musíme naučit klidně stát.

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Jak hospodařit s časem v napětí a shonu života
• Jak zastavit čas a zůstat stát v přítomnosti, v ´nyní´
• Bouře a modlitba
• Co je ticho?
• Naše vlastní jméno v živém vztahu s Bohem
• Každý máme ještě jedno - neznámé - jméno
• Správné jméno pro Boha
• Vytvořme si pro Boha i svá vlastní jména
• V modlitbě používejte vlastní slova